Společenství čistých srdcí

Hluboká a úžasná pravda. Dřív jsem si myslela, že ve vztahu je důležité se hlavně moc nelišit (třeba průměrná holka nepatří k vysoce inteligentnímu partnerovi), ale zjistila jsem, že to vůbec není pravda. Hlavně je důležité chtít jít za stejným cílem, který by měl být tak velký, aby dosahoval k věčnosti. A pak můžou ve vztahu i velice bolet různé věci, ale pokud se spolehneme na svátost manželství (kterou přijímají katoličtí snoubenci), pak se nemusíme bát, že to neuneseme a ještě ke všemu možná dojdeme rychleji k cíli. Ale jedna věc, která v článku zazněla je dle názoru katolické církve velmi závažná - když katolík vytvoří vztah s partnerem jiného vyznání (samozřejmě to není 100%), ale je třeba se na to podívat pozorněji. Pokud je naším středem života Bůh, pak o něm máme představu dle církve nebo společenství, ve kterém jsme formováni a kterému jsme uvěřili a pokud by každý z partnerů chtěl plně žít dle svého přesvědčení, najdou se malé i velké rozdíly, které budou bránit v běžném životě až to člověka udusí.

Mym nazorem je, ze pokud by rozdilne predstavy o Bohu (v ramci krestanskych cirkvi) mely silu udusit cloveka, tedy potazmo manzelstvi, je neco spatneho v tom dotycnem. A vubec mi to pripada jako "krutacke" bavit si o o +/- 100% a "divani se pozorneji".... Pokud k sobe krestane najdou cestu a rozhodnou se jit ji spolu, je to nadherne a v dnesni dobe az zazracne... A nekdo by je snad chtel jeste drolit v ramci ekumeny... A postojem "katolici jsou ty nej a ostatni jsou mimo...,pojdme je poucit, ty mene cenne" moc daleko nedojdeme. A to tvrdim jako katolik, ktery ma snoubenku katolicku... Jinak clanek moc hezky

Drolit v rámci ekumeny? Spíš spojovat ne? Katolická církev je tu od počátku. Od ní se ostatní odštěpili, proto katolická církev má právo a povinnost ukazovat na sebe jako "místo", které je Pánu Bohu milé a Jím chtěné jako nástroj pro spásu světa. Nejde o méněcennost, ale pravdivost. Buď máme plnost nebo jen kousek.

"Drolit v rámci ekumeny?" Samozrejme, ze spojovat. Proto si myslim, ze kdyz je jeden z manzelu evangelik a druhy katolik neni to tragedie, naopak je to krasne ze jsou oba manzele a k tomu krestane. Tim jsem chtel ukazavat, kam se mi zda, ze smereje pohled " o +/- 100% a divani se pozorneji"... (a pak treba: nestaci ze jsou manzele => nestaci ze jsou krestansti manzele => nestaci ze jsou katolicti manzele s jinym pohledem na XY... => kam to vede? ) A co se tyce: "Od ní se ostatní odštěpili, proto katolická církev má právo a povinnost ukazovat..." Oni se odstepili protoze se XY pro ne zda spatne, takze z jejich pohledu jsme MY Ti ne uplne spravni. A odsteplili se protoze se neshodli, takze tim, ze se jim bude JEN opakavat neustale dokola, ze oni ne a mi jo, to nikam nevede... A myslim si, ze nektere vety z Vaseho prispevku toto naplnuji... A pokud se sejde jeden "tvrdy" zastance pravdy A a druhy zastance skoro pravdy B , napriklad rodice kazdeho z paru, muze byt, kvuli "malickosti", pro nekolik rozdilu, cele krasne manzelstvi z/niceno. Myslim si, ze je lespi, kdyz me Buh bude soudit pro prilisnou mekkost meho srdce v otazkach viry k bliznim, nez tvrdost. Ale jinak moc dekuji za diskuzi a preji vse dobre. S pozdravem Richard ;-)

"Drolit v rámci ekumeny?" Samozrejme, ze spojovat. Proto si myslim, ze kdyz je jeden z manzelu evangelik a druhy katolik neni to tragedie, naopak je to krasne ze jsou oba manzele a k tomu krestane. - Kdo nezažil, nemůže možná pochopit. Opět musím opakovat, že moudrá matka církev - katolická :+) nám dává radu, aby katolík přijal za svého partnera katolíka. Protože už v manželství nějakou chvilku žiji, vidím zřetelněji jak moc je důležitá jednotná víra - pokud ji člověk opravdově žije. Toto vede k radosti a plnému životu s Bohem. Zkusím příklad. Člověk je křesťanem a neuznává svatou zpověď, druhý křesťan ví, že svatá zpověď je velkým darem Božím a chce, aby to tak přijali i jejich děti a co ony - mají v hlavě akorát maglajs a co z toho může vzejít dobrého? "Odštěpili protože se neshodli." - Ale je důležité proč se neshodli. Prostě odmítli poslušnost Pánu Bohu, který řekl: Pas mé ovce.... To, že to tak nechápali bude soudit Bůh. Ale ten,kdo ví, kde je plnost pravdy za ní musí stát. Pokud člověk chápe jaký poklad má katolická církev, proč by nechtěl, aby ho měli i jiní? Nejde o to někomu něco cpát, ale nabízet. :+) "Přílišná měkkost nebo tvrdost srdce?" No, myslím, že Pán Bůh nás bude soudit podle toho, jak jsme se snažili naplňovat Jeho zákon (zákon pravé lásky - která stojí za pravdou a hledali Jeho Pravdu.) MJ

Zkusím příklad... Dekuji za nej, ale ja to tak nevidim. Jeste deti nemam, takze nemohu mit zkusenost jakou mate treba Vy. Ale protote nic na svete neni cernobile, neni mozne deti izolovat od sveta, Buh kazdemu dava plnou svobodu ve svem rozhodovani, je tedy svet plny rozporu a "maglajsu". Nemohl bych je prece vychovat na zaklade "nabiflovani a litery zakona a zakazu". V tak dulezite veci jako je vira v Boha musi byt pevni, protoze svet kolem nich je plny krasnych, sedych i spatnych veci, ony samy musi svym svedomim i rozumem vedet co je spravne (a to si myslim dokazi rodice ovlnivnit tak do 15let => nauci deti o Bohu premyslet nebo nauci je poslouchat slepe rozkazy) Pokud do 15 let viru neprozivaji a nepremysli o ni, lehce ji opusti, lehce ji v nich nekdo zlomi (pokud je rodice nekam nezaviraji nebo neizoluji od "normalnich" vrstveniku). Pokud tedy nekde vznikne maglajs a ja jdeti chci naucit jej vyresit, musi aspon trochu pochopit duvody jeho vzniku, je tedy dobry aspon jako cviceni do zivota. Uznavam, ze manzelstvi v ramci krestanskych cirkvi muze vytvaret treci plochy, ale ty jsou malicherne oproti zisku, tedy lasce a nove rodine, jez zalozi dva lide. "aby katolík přijal za svého partnera katolíka" Chapu doporuceni, ale zde mi prijde az tragikomicke, pokud jej nekdo vyklada jinak nez jako ideal. Partnera do zivota si prece nevybirame jako znackove / meneznackove boty na krame. Je zazrakem kdyz nekdy potkame v zivote jednoho takoveho a to jeste krestana. "Odštěpili protože se neshodli." Souhlasim, ze je dulezite nabizet, komunikovat, hledat spolecne. O presnem vykladu pravdy, kor kdyz vsichne lide (a ja o sobe si to uvedomuji predevsim) hresime temer neustale. Chapu a verim, ze v cirkvi pusobi Duch Svaty, ale pusobi tam take clovek a to jako laik po nejvyssi pastyre. Proto bych tak absolutne nebaziroval na 100% vykladu. Varuje me pred tim sam Jezis, kdyz apostolu Petrovi rekne "z niceho nic": „Odstup ode mne Satane, tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka. A pritom to Petr nemyslel urcite spatne (...aby se zachranil...) a pokud by mu takovouto odpoved nerekl primo jeho Mistr, tezko by ho nekdo presvedcil, ze se mylil. Zivot prece neni o tom, ze mam pred oltarem katolicku a evengelicku a knez rekne vyber si ;-), jsme preci radi a dekujeme Bohu, ze jsme potkali spriznenou dusi i se vsemi chybami. Ale tech je par ci vice, ale na druhe misce vah je novy zivot v detech, laska manzelu a tisice neskutecnych kras...

Je třeba vidět církev jako milující matku, pokud ji člověk vidí jako cosi nejistého, co může a nemusí mít pravdu a může nás vést ale nemusí po správné cestě, pak se ocitá v totální nejistotě. I kdyby se církev v něčem zmílila, máme jistotu, že Pán Bůh nás nenechá v bludu, protože on za Ní stojí. Odtud pramení má důvěra v církev. Protože se dnes vše relativizuje, nemáme pevnou půdu pod nohama a je snadné člověka zmást. Pokud budeme církvi doporučovat co má a nemá dělat, stavíme se nad ty, kteří nesou zodpovědnost a děláme ze sebe něco co nejsme a povede nás to jen do tmy pýchy. Manželství je přece o tom, že dostáváme člověka, za kterého máme zodpovědnost na cestě do nebe. Je to radost, ale někdy i velká náročnost. A právě pokud spřízněnost duší není v tom nejdůležitějším (víře), pak je to náročnost opravdu veliká a je otázkou, jestli má člověk tak velkou lásku, že to vydrží. SPB (s Pánem Bohem)

"Odtud pramení má důvěra v církev..." A i ma, to nas spojuje. "Pokud budeme církvi doporučovat..." To bych si nikdy netroufnul. (O tom co rika vzdy premyslet a pokud se s necim uplne nestotoznim, premyslet a diskutovat o tom zda to neni jen nedorozumeni, hledat duvody a v nejhorsim pripade se s tim popasavat sam a na svou osobni zodpopvednost pred Bohem) "...velkou lásku, že to vydrží." Opet mi nezbyva nez souhlasit. Vse dobre. Richard

Každý katolík má povinnost poslušnosti vůči učitelskému úřadu církve. Mnohým lidem to dnes zní velmi drsně, ale ve skutečnosti jde jen o dobro dané samotným Bohem. Člověk má povinnost se ztotožnit s jejím učením (chce-li být katolíkem). Samozřejmě je třeba se ptát, je-li to učení pravdivé, pokud to člověk pozná, je pravdou zavázán a je hloupost se stavět proti církvi. I ve zkouškách (kdy nejedná dle Božích přání a příkazů) jí zůstat věrní. No je to asi pořád dokolečka......... Také přeji vše dobré. MJ

Souhlasim "...Každý katolík má povinnost poslušnosti vůči učitelskému ..." stejne jako Syn ke svemu Otci, s tim je treba pocitat a za neposlusnost je treba se zodpovidat. "Člověk má povinnost se ztotožnit s jejím učením (chce-li být katolíkem)" S tim neni mozne souhlasit, katolikem se stavame katolickym krtem a navzdy. (Ani exkomunikace neznamena => uz nejsi katolik) "Samozřejmě je třeba se ptát, je-li to učení pravdivé, pokud to člověk pozná, je pravdou zavázán a je hloupost se stavět proti církvi. I ve zkouškách (kdy nejedná dle Božích přání a příkazů) jí zůstat věrní." Souhlasim o to mi celou dobu jde ;-) Vubec si myslim, ze nase nazory jsou vmnoha vecech velmi podobne, ale jen nase povahy a zpusob vykladu je ponekud rozdilny. ;-)

Na jedné straně souhlasíte, že katolík má povinnost poslušnosti vůči katolickému úřadu církve a na druhou se s katolickým úřadem není povinný sjednotit? Vidím v tom schizofrenii a hloupost stávat se katolíkem, když nevěřím tomu, co církev učí. Exkomunikace znamená vyloučení ze všech dober katolické církve. Křest už nikdo neodpáře, ale co je potom člověk zač, když odmítá učení církve? To zůstává katolíkem? Proč? To je jen má úvaha. Nejsem si jistá Vaším tvrzením, že člověk zůstává katolíkem, i když nechce nebo je exkomunikován. Osobně si myslím, že povahou to nebude. :+) Pravděpodobně máme přece jen trochu jiný názor, ale na to má právo každý člověk, protože Pán Bůh nám dává svobodu. Mějte se pěkně. MJ

"i a hloupost stávat se katolíkem, když nevěřím tomu, co církev učí..." Ma reakce se vztahovala predevsim na "chce-li byt katolikem" Ted je otazkou zda otazka takto stoji? Napr. Boha miluji a proto mam povinnost ridit se jeho zakony... Ale ja prece porad hresim (i kdyz se snazim o napravu) Je to schizofrenie? Asi ano, ale co jineho mohu mohu delat, nez se maximalne snazit nehresit, rust s cirkvi a v cirkvi. Tatkto mi to pripadalo jako => snaz se a pak mozna jednou budes katolik. A tvrdim, ze tak to neni, krestem zacina novy zivot v cirkvi, ale clovek je jeji clenem. "Nejsem si jistá Vaším tvrzením, že člověk zůstává " Asi no, pokud nekdo rekne, odchazim, jiz nejsem katolik tak ano. Ale myslim si, ze cilem exkomunikace je pomoci, upozornit cloveka, ze kona velmi spatne, ale zaroven mu porad dat samci veci napravit, ale v "rodine" je stale. Take preji vse dobre.

Souhlasím, že cílem exkomunikace je upozornit člověka, že koná velmi špatně. Ale je to natolik drsné upozornění podle mě hlavně proto, aby se člověk nedostal až tak daleko. Bohužel, když už to přešvihne, pak je z rodiny vyhoštěn - nesmí se účastnit na jejím svátostném životě. Samozřejmě má otevřenou cestu domů, ale to musí chtít. "krestem zacina novy zivot v cirkvi, ale clovek je jeji clenem." Tomuto pravděpodobně nerozumím, můžete mi to přiblížit? Děkuji MJ

Priznavam, ze me slovni obraty nebyvaji vzdy brilatni ;-). Znamena to, ze dle meho nazoru, pokud se clovek necha pokrtit (v/skrze katolickou cirkev), zacina pro nej novym zivot a zaroven se stava na vzdy jejim clenem (pokud se toho sam nezrekne).

"S tim neni mozne souhlasit, katolikem se stavame katolickym krtem a navzdy. (Ani exkomunikace neznamena => uz nejsi katolik)" - To je ovšem omyl. Odpad od Katolické Církve skutečně znamená, že člověk již není katolík. K tomu může dojít například při formální herezi. Je-li takovýto skutek zjevný (vnější), je zpravidla stíhán kanonickým trestem exkomunikace. Ten jenom deklaruje, že takový člověk už není katolíkem - prot se nesmí jako katolík chovat, protože by tím dával pohoršení. Ale podle principu semel cahtolicus - semper catholicus je mu cesta zpět do Církeve otevřena právě díky křtu. Píšete o "katolickém křtu"; žádný jiný křest však neexistuje. Buďto je to katolický křest, nebo to není vůbec křest. Proto protestant, který pokřtí své děti ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého, má rázem doma malého katolíčka, a to až do doby, než tento vyroste a, zpravidla při konfirmaci, vyzná náboženskou víru jinou než katolickou. Pak už katolíkem není (i když byl katolicky pokřttěn) a stává se odpadlíkem. Pokud by takový člověk chtěl konvertovat k Církvi svaté Katolické, už by znovu ani nebyl křtěn, protože jeho křest je platný a katolický.