Společenství čistých srdcí

Svérázný příběh. Denně se navečer bála, co zas bude, až půjdou spát, takže už spolu tou dobou zjevně bydleli, to ovšem po 5(!) letech předchozího vztahu. Přesto se tím prý zastavilo jejich vzájemné poznávání. Takže s někým je 5 let, už s ním dokonce i bydlí, a ještě se vzájemně dostatečně nepoznali? Jak dlouho je potřeba se poznávat? Kdyby spolu nežili a nespali, tak by se poznali lépe kdy tak zhruba, když 5 let nestačilo? Nebo by se vzali, poznali až po svatbě, a teď by litovala? :-) Zvláštní je taky absence nějaké sebereflexe: smutní nad svou zraněnou sexualitou, ale přece mnohem vážnější je, že 5 let vědomě udržovala falešný vztah. On snad byl informován a srozuměn s tím, že ho nemiluje, že s ním chodí jen z povinnosti, aby nevypadala divně, nebo to prostě od ní byl nehorázný podraz, kterým mu sebrala 5 let života, kdy si mohl najít nějakou kvalitnější budoucí manželku? To by ji mělo ve svědomí hryzat mnohem víc, než předmanželský sex. Je-li ten příběh reálný, snad aspoň našla sílu se mu za to omluvit. Ale je tu i jedna dobrá zpráva: Bůh nepřidal jen 6. přikázání, ale taky dává vždy možnost začít znovu a lépe, což ostatně hezky reflektuje i 7. bod lokálního desatera "Pokud by se člen SČS vážně provinil proti čistotě srdce, nemá nad sebou zoufat" (http://www.spolcs.cz/view.php?cisloclanku=2011040 016), takže se rozhodně nemusí nikdo cítit méněcenný: nejenže je to zbytečné, ale hlavně to zcela odporuje duchu křesťanství, které se dívá dopředu, nikoli zpátky. :-) Matěj

Milý Matěji, každý člověk má své svědomí a dělá hříchy. To, co jednomu připadá jako nehoráznost a nedopustil by to za žádnou cenu (chodit s někým a nemít ho rád) je pro druhého velkým problémem. A soudit, že předmanželský sex je lehčím hříchem než zatajovaná pravda (je otázka v jaké míře poznaná) je otázka hodná protestanta. To, že člověk vnímá bolest nad hříchem je zprávné a normální. Zvláště nad tím, co už nejde vrátit. I když Pán Bůh člověku odpustí, zranění se nezahojí hned a někdy to trvá velmi dlouho (např. vražda). Je pořeba umět nést následky za své hříchy. MJ

Naprosto souhlasím s Matějem! Také se mi zdá jako větší hřích pět let s někým chodit "jen abych někoho měla" než předmanželský sex. A vůbec se mi to nezdá "jako názor hodný protestanta". A pokud ano, tak jsou mi protestanté čím dál tím více sympatičtí. Katolíci jsou v těchto otázkách podle mě pokrytci....

Jenže tady jste bohužel na stránkách, kde se předmanželský sex považuje za zdroj téměř veškerého zla na zemi. Také naprosto souhlasím s Matějem, napsal to trefně a to jsem katolička. A Magdalenin výrok o protestantech snad ani nemá cenu komentovat :-( Myslím, že celá "smysl" tohto článku nádherně vystihuje poslední odstavec celého článku - "Bohužel – nemůžu mu dát dárek ze všech nejcennější, a to je moje panenství. Cítím se méněcenná..." To je přesně to, o co tady jde. Já nemám problém pochopit předmanželskou čistotu, souhlasím s ní a velmi si vážím těch, kdo to v dnešní přesexované době dokáží vydržet až do manželství. Ale tvrdit, že panenství je to nejcennější, co holka může dát???? Může mu dát svoji celoživotní lásku, péči, dobrotu, oporu, porozumění, obětování, ale to je evidentně málo, protože nejcennější je přece to, že může protrhnout její panenskou blánu. Opravdu, nevycházím s údivu, kam to tady směřuje ..

Krásně jste to vystihla, Jano! Jsem katolička, panna. A rozhodně nemám púocit, že moje panenství je to nejcennější, co mohu budoucímu manželovi dát. A myslím, že pro většinu mužů to už v dnešní době není vůbec žádná hodnota. Měla jsem několik vztahů a všichni partneři maje panenství respektovali a vážili si toho. Ale jsem si jistá, že že krásný vztah nedělá panenství!

Nedovolím si soudit, co je horší, jestli předmanželský sex nebo manipulace s druhým po několik let. K posouzení by to chtělo asi více informací. A rozhodně bych Matějův příspěvěk nedehonestoval "otázkou hodnou protestanta". Nicméně oba nastíněné skutky nejsou správné. Chtěl bych zmínit, že hodnota panenství/panictví má velký smysl, ale na druhou stranu se z toho nesmí dělat fetiš. Z tohoto pohledu mám trochu problém s "dárkem ze všech nejcennějším". Nechci shazovat panenství/panictví, ale v manželství a ve vztahu jsou velmi důležité i jiné záležitosti a dělat z nich žebříček je spíše na akademickou debatu. Dále je velmi zajímavé, jak v převážné většině se u SČS píše/hovoří o darování panenství, ale jak málo se hovoří o darování panictví. Copak je v tom ve své podstatě rozdíl, pokud neberu čistě fyzickou stránku? Připadá mi, že o panenství (panictví tak často zmiňované není) se často hovoří u SČS tak trochu až v romantické podobě, což považuji za poněkud zjednodušující a zavádějící.

Nenapsal bych to lepe.

20170223 leilei3915 http://www.tomsshoes.in.net