Společenství čistých srdcí

Ale to není nic proti konkrétnímu papežovi, třebaže mám k bl. Janu Pavlu II. vážné výhrady. I kdyby sv. Pius X. přidal k Růženci Panny Marie nějaká nová a úplně nejzbožnější tajemství, už to nebudou tajemství Růžence Panny Marie, ale Přezbožná korunka sv. Pia X.
Podobně jako kdyby David Černý vysochal klobouk a nasadil ho Michelangellovu Davidovi na hlavu, bude to vždy Černého klobouk pro Davida, a ne součást Michelangellova Davida.
Dost mi vadí, že ve světské realitě by nás nic takového nenapadlo, ale v duchovní realitě považujeme vše za možné; a čím jde o absurdnější blbost, tím víc je žádoucí.
Nestavím se proti OBSAHU Wojtylovy korunky, který není nijak závadný, ba je jistě bohulibý a duši věřícího prospěšný. Ostře se však stavím proti formě, jakou byl prezentován: totiž že jde o součást Růžence Panny Marie. Zaprvé je to lež jako věž, a za druhé se tím vytváří precedens, že je možno svévolně zasahovat do pokladu víry, odkázané nám generacemi věrných katolíků, kteří nás předešli do nebeského království.
Změnili nám mši svatou, zbourali oltáře a kazatelny, gregoriánský chorál vypudili do koncertních sálů, svatostánek pověsili do vzduchoprázdna na boční stěnu, zbourali mřížky, takže se teď vesměs přijímá vestoje a na pazouru (purifikuje utřením pazoury o kabát), postavili na hlavu ekleziologii, z křesťanské atropologie se stala antropologie osvícenská, atd. A to všechno během pontifikátu tří špatných papežů.
Slovo "pontifikát" znamená stavění mostu - mezi dneškem a počátkem Cíkve, jímž je Kristova spasitelná mise. Nehodní "stavitelé" však mosty k pravdě (a tím i Pravdě) spálili a místo nich postavili bludiště, jehož je falešný "růženec světla" jen další slepou uličkou.
Komu pomůže motat se bludištěm rádoby intelektuálních zbožných keců, které polechtají, ale chcete-li se o ně opřít jako o neco pevného, chvějí se, ba zmítají - a člověk s nimi?
Děkuji, nechci. Hledám-li něco pevného, obejdu se bez chvění. Hledám-li Kristovu Cíkrev, obejdu se bez pomoci humanistické novopohanské sekty, parazitující na Těle Kristově, a jejího blábolení o Vzkříšení jako o skutečnosti toliko duchovní. Já věřím v Krista Vzkříšeného, v mrtvolu, co se začala hejbat a vylezla ven z hrobu, jehož kámen vlastníma nehmotnýma rukama odvalil anděl Boží. To, co dělaly, jak se modlily a co věřily generace předků po 97,5% existence historie Církve svaté katolické je i pro mě dobré dost. A Růženec Panny Marie bez různých zhoubných novotvarů jakbysmet.