Společenství čistých srdcí

Svérázný příběh. Denně se navečer bála, co zas bude, až půjdou spát, takže už spolu tou dobou zjevně bydleli, to ovšem po 5(!) letech předchozího vztahu. Přesto se tím prý zastavilo jejich vzájemné poznávání. Takže s někým je 5 let, už s ním dokonce i bydlí, a ještě se vzájemně dostatečně nepoznali? Jak dlouho je potřeba se poznávat? Kdyby spolu nežili a nespali, tak by se poznali lépe kdy tak zhruba, když 5 let nestačilo? Nebo by se vzali, poznali až po svatbě, a teď by litovala? :-)

Zvláštní je taky absence nějaké sebereflexe: smutní nad svou zraněnou sexualitou, ale přece mnohem vážnější je, že 5 let vědomě udržovala falešný vztah. On snad byl informován a srozuměn s tím, že ho nemiluje, že s ním chodí jen z povinnosti, aby nevypadala divně, nebo to prostě od ní byl nehorázný podraz, kterým mu sebrala 5 let života, kdy si mohl najít nějakou kvalitnější budoucí manželku? To by ji mělo ve svědomí hryzat mnohem víc, než předmanželský sex. Je-li ten příběh reálný, snad aspoň našla sílu se mu za to omluvit.

Ale je tu i jedna dobrá zpráva: Bůh nepřidal jen 6. přikázání, ale taky dává vždy možnost začít znovu a lépe, což ostatně hezky reflektuje i 7. bod lokálního desatera "Pokud by se člen SČS vážně provinil proti čistotě srdce, nemá nad sebou zoufat" (http://www.spolcs.cz/view.php?cisloclanku=2011040 016), takže se rozhodně nemusí nikdo cítit méněcenný: nejenže je to zbytečné, ale hlavně to zcela odporuje duchu křesťanství, které se dívá dopředu, nikoli zpátky. :-)

Matěj