Společenství čistých srdcí

"Mnohé máš vytrhnout z rukou ďábla" - část 2.

Kategorie: Zajímavé

Nabízíme další část životopisu mystičky Wandy Boniszewské...

Čas svědectví
V každodenním životě byla sestra Wanda běžnou bezhábitovou řeholnicí, která pracovala ve škole jako katechetka nebo na faře, a která se podílela na hospodářských pracích v klášteře. Vždy byla klidná a usměvavá. Delší dobu žila ve skromném domě kongregace v Pryciunach 40 km od Vilna. Sestry tam šťastně přežily Druhou světovou válku a měnící se okupaci. V roce 1946 sestry stály - a nejen v Pryciunach - před další dilematem: Odejít do Polska nebo zůstat v Sovětském svazu? Sestra Wanda a představená domu sestra Rozálie Rodziewiczová se rozhodly zůstat, aby pomáhaly kněžím při pastoraci v okolí, mezi jinými místnímu faráři Janu Pryszmontovi. Ale pronásledování se zostřilo: Řeckokatolická církev byla prohlášena za nelegální, její řehole byly zrušeny, kněží byli pronásledováni za každý náznak pastorační činnosti. V budovách Kongregace sester od andělů v Pryciunach se skrýval kněz řeckokatolického obřadu Anton Ząbek, jezuita.

Byl první den Velikonoc - 9. duben 1950. Na úsvitu se sestry z Pryciun chystaly na mši Zmrtvýchvstání do Bujwidz. Najednou dům i ostaní budovy obklíčili příslušníci státní bezpečnosti a vojsko. Provedli prohlídku, našli P. Ząbeka, jehož zatkli spolu se sestrou představenou Rozálii Rodzewiczovou. Při pohledu na tyto události se sestra Wanda v duchu obrátila k Ježíši: "Co se stalo? Kde jsi? "A dostala odpověď:" Tvůj stesk se nyní vyrovná se s steskem duší v očistci a bude trvat přes šest let - okusíš v té době i rouhání podobné pekelnému rouhačství, ale buď při mně, budu s tebou, pošlu ti anděla těšitele - budeš ještě více pokoušená, ale s milostí mé Matky zvítězíš. "



O dva dny později přišli zatknout i sestru Wandu; odvezli ji do budovy ministerstva vnitra ve Vilně. Začaly velmi únavné výslechy. Vyšetřovací důstojníci věděli, že mají do činění s řeholníci. Pro jedny to byl důvod na výsměch a mimořádnou zlomyslnost vůči "svaté lhářce", u ostatních tato skutečnost vyvolávala jisté pohnutí lítosti. Sestra Wanda nikdy neměla silný organismus, a tak ve vězeňských podmínkách a při týrání během výslechů rychle zeslábla. Obnovily se i její stigmata, která se v poslední době projevovala vzácněji. Nakonec ji museli převézt na vězeňské nemocniční oddělení v Lukiszkach. Tam překonala několik těžkých nemocí, z nichž ji jakžtakž vyléčili, ale zůstávali stigmata, s nimiž si lékaři nevěděli rady. Žádné léky nezabíraly. Lékaři jejich charakterizovali jako druh křečových žil, ale cítili, že mají do činění s tajemstvím.

Vězeňské období Wandy, její "očistec", je podrobně znám díky deníčku, který po osvobození napsala z příkazu svého zpovědníka. V těchto jednoduchých, upřímných a skromných zprávách se odhaluje celá pravda o velikosti stigmatičkinho utrpení "očistce", jak ho nazvala - a také o Božím působení skrze ni.

Už ve vězeňské nemocnici v Lukiszkach Wanda pochopila svou roli: "Ve velkém nemocničním pokoji jsem se snažila pomáhat těm, kteří více trpěli, a své porce mléka, másla a bílého chleba jsem dávala ostatním trpícím. Společně jsme se modlili růženec, což bylo zakázáno. Při kontrolách nám brali naše růžence a křížky vyrobené z chleba a ničili je, ale v této věci jsem se nepolepšila a vyráběla jsem si je znovu a znovu. "

Tělesné utrpení ji doprovázelo stále: "V důsledku nejrozmanitějších tělesných nemocí jsem se stala jinou vůči Milovanému, tzn. smělejší, ba až - že tak řeknu - dotěrní. I s nejmenší drobností jsem se obracela na něj, jeho Matku, světců a andělů strážců a všechno jsem jim říkala. Bylo mi líto tolika vězněných mladých lidí, kteří byli odsouzeni k zastřelení. O všem jsem říkala nebi. "Doprovázela ji myšlenka, že prožívá to, co Ježíš, vězeň v svatostánku:" Toto pochopení utrpení eucharistického Vězně na mě působilo bolestnější než tělesné bolesti, přitom se však v mé duši rodila taková živá Boží přítomnost, že mi přinášela úlevu ve chvílích velmi těžkých duchovních stesků. "

Po odsouzení na deset let vězení z ohledu na zdravotní stav znemožňující její práci v táboře byla sestra Wanda umístěna do vězení v Wierchnie-Uralsk. Byla tam více v nemocnici než ve společné cele. Jelikož nezanechala své modlitby, ke kterým se připojily i její spoluvězenkyně, často ji předvolávali na výslechy spojené s týráním a pak ji dávali na samotku. Tam vydržela sotva 2 - 3 dny, potom ji těžce nemocnou bylo třeba poslat do nemocnice. A toto se dokola opakovalo. Sestra Wanda překonala mnohé choroby: zánět ledvin, zánět žlučníku, těžký zánět pobřišnice, chřipku, angínu, dvojnásobný zánět mozkových blan a operaci nádoru na prsu, který vznikl jako následek úderu při výslechu. Vypadala jako kostra. Lékaři se jí snažili pomoci, ale sami byli přesvědčeni, že je to zázrak, že ještě žije. Viděli její stigmata, byli svědky vytržení, během nichž Wanda prožívala Ježíšovo umírání; mysleli si, že to umírá ona. Konstatovali, že to, co vidí, přesahuje oblast medicíny. Jelikož Wanda nemohla téměř vůbec jíst, těšila se, že své porce potravin může rozdávat jiným vězeňkyň. Její postoj plný přízni, pokory a důvěry v Boha vzbuzoval úctu a sympatii; její spoluvězenkyně, které se zapojily do jejich modliteb, ji měli rady, stejně i lékaři a sanitářka. Mnozí vyšetřovatelé či vězeňští strážci, dokonce i ti, kteří k ní byli při výsleších nepříjemní, ji později přicházeli prosit o odpuštění a o modlitbu za sebe.

Jeden z nich Wandu zvlášť týral; později v noci k ní přišel a řekl: "Teď jsem se přesvědčil, že Bůh je, protože svědomí mi nedává klid a musel jsem se přežehnat znamením kříže. Moje matka je věřící, já chci být nyní také věřící tak jako vy. "Wanda na to odpověděla:" Velmi bych si přála, abyste vy i celá vaše rodina získali víru. "Později sanitářka pošeptala Wandě, že ho vyhodili ze strany a odeslali ho na jiné místo, "protože řekl, že jste nespravedlivě odsouzena; a také tvrdil, že Bůh existuje ".

Nejhorší vzpomínky má Wanda na delší období pobytu na samotce bez možnosti kontaktu s lidmi, k čemuž byla odsouzena po udání nasazené spoluvězenkyně: "Noci bez spánku, strašné, dlouhé, při maličkém červeném světýlku, které kazí oči a těžko se při něm dívá ... Černé myšlenky víří hlavou: vše je lež, lhala si lidi i sebe samu .... Těžko mi je nyní popsat duchovní muka .... Jméno Ježíš - to bylo všechno: i meditace, i modlitba. Jindy jsem byla schopná říci pouze:, Maria bez hříchu počatá. 'Toto období mohu porovnat s peklem ... Bože, jak těžce je žít bez Boha! Ubozí lidé, kteří ho neznají ...! Takto mi chtěl dát Bůh procítit život duše bez něj ... nepřeji to nikomu. "
Teprve po Stalinově smrti v roce 1953 se vězeňský režim trochu zmírnil. Wanda se vrátila do společné cely.



Zdroj: www.modlitba.sk,+ Milujte sa 12/2009, autor: Teresa Tyszkiewicz

---

Sdílet

Autor: Anička Balintová | Vydáno dne 27. 01. 2020 | 1179 přečtení
Počet komentářů: 1 | Přidat komentář |

---

Vyhledávání

Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře