Společenství čistých srdcí

Domácí násilí v křesťanských rodinách - svědectví z praxe

Kategorie: Svědectví

Násilí v rodině je vždy něčím patologickým. Snadno bychom tedy mohli podlehnout dojmu, že nás, kteří se hlásí ke křesťanství, jsme systematicky vedeni k morálnímu vedení a vztahům lásky s Bohem i lidmi, se to netýká, že je to problém převážně těch, kdo dar víry nemají. Může být proto překvapujícím zjištěním, že domácí násilí prožívají nejen ženy, které se vdaly za nevěřícího partnera, ale že pachateli násilí jsou také ti, kdo byli pokřtěni a vídáme je na nedělních bohoslužbách přistupovat ke svátostem.



Víra je však natolik hluboce osobní záležitostí, že nikdo nemůže vědět téměř nic o vztahu jiného člověka s Bohem. A ještě méně můžeme nahlédnout do obtíží jednotlivců, plynoucích z jejich přirozených dispozic a omezení, povahy, vlivů rodiny, ze které vyšli, a prostředí, které je utvářelo, nebo psychiatrické diagnózy, ať už skryté, nebo zjištěné. Nevíme nic o jejich vnitřních bojích a úsilí vymanit se z toho, co určuje jejich chování a jednání.
Přesto však zůstává faktem existence obětí v křesťanských rodinách, prožívajících fyzické nebo psychické utrpení, které potřebují nejen soucítění a útěchu, ale mnohdy také radu a konkrétní pomoc.
Některé ze skutečných, níže uvedených případů nejsou možná vždy typickou ukázkou domácího násilí se všemi potřebnými atributy, přesto však jde o nemorální jednání jednoho z manželů, které má vždy negativní důsledky.

CIZOLOŽSTVÍ
Žena, křesťanka, žije již patnáct let v manželství s nevěřícím mužem. Manželství uzavřeli v katolickém kostele a mají spolu dvě dospívající dcery. Žena jednou pozvala domů na návštěvu svou kamarádku a zde ji seznámila se svým mužem. Po čase zjistila, že se manžel s kamarádkou začali tajně scházet. Když se na to manžela dotázala, nezapíral, ale přišel s návrhem, že by mohli žít všichni tři v jednom domě, včetně společného intimního života. Žena byla takovým návrhem zcela vyvedená z míry a pohoršena a rezolutně jej odmítla. Muž jí však od té doby začal dělat různé nepříjemnosti a naschvály, odpíral potřebné finanční prostředky, přestože jich měl více než dostatek, ponižoval ji a různými manipulacemi se ji snažil přimět k souhlasu. Dále se stýkal s druhou ženou a zároveň využíval všech výhod plynoucích z legálního manželství, včetně dobře vedené domácnosti a intimního života s manželkou. Obě dcery se otec snažil získat na svou stranu a poštvávat proti matce a tím ji vydírat. Jelikož si to mohl dovolit, nic jim neodpíral, naopak, dostaly od něj vše, oč požádaly, na rozdíl od matky, která měla neustálé finanční potíže. Žena zvažovala odchod od manžela, ale cítila se vázána manželským slibem.

PSYCHICKÉ ONEMOCNĚNÍ, PORUCHA OSOBNOSTI
Manželé, kteří spolu žijí deset let, oba vysokoškoláci, muž pochází z hluboce věřící katolické rodiny, dříve se chtěl stát knězem a až do dospělosti přisluhoval u oltáře jako ministrant. Žena je pokřtěna v evangelické církvi. Intimně spolu již nějakou dobu nežijí z důvodu manželovi averze k tělesnému dotyku. Jsou bezdětní. Manžel se několikrát pokusil o sebevraždu a léčil se na psychiatrii. K sebevraždě naváděl také svoji ženu, a zároveň se jí vysmíval, že je slaboch, protože to nedokáže. V záchvatech zlosti jí nadával, bil ji a s nožem na hrdle vyhrožoval zabitím. V jeho životě se stále více objevoval alkohol a peníze utrácel za počítačové hry. Vždy po záchvatu vzteku měl výčitky svědomí a na čas se jeho chování k manželce změnilo. Dělal pro ni drobné služby a společně navštěvovali poutní místa. Chvíle klidu však nikdy netrvaly dlouho a dříve či později se muž opět vrátil ke svým násilnickým projevům. Situaci mezi manželi řešila několikrát policie, ale žena vždy ze strachu popřela, že by s manželem měla problémy. Muž jí držel v šachu pohrůžkou, že jestli podá návrh na rozvod, tak ji zabije.

OD VŠEHO NĚCO
Jde o manžele, kteří spolu žijí sedmnáct let. Oba se hlásí ke katolické církvi. Přesto muž svou budoucí ženu ještě před svatbou přiměl k intimnímu soužití, protože jen tento způsob uznával jako vyznání lásky k němu. Ke sňatku pak došlo i díky těhotenství budoucí manželky. Manžel jí však zatajil důležité informace o svém zdravotním stavu, výskytu alkoholismu a psychických onemocnění v rodině. Navenek vždy působil jako okouzlující společník, ke druhým ženám se choval galantně, ale na vlastní ženu byl nevybíravým způsobem hrubý. Po svatbě žil dál životem, na který byl dosud zvyklý, navštěvoval restaurace, utrácel za alkohol a navazoval známosti s jinými ženami. Nebral ohled na manželčino těhotenství a péči o malé děti, ale nutil ji tvrdě pracovat. Doma s ničím nepomohl, naopak stále vyčítal, jak žena domácnost nezvládá. Mezi jeho běžné projevy při komunikaci patřilo třískání do různých předmětů a jejich rozbíjení, křik, vyhrožování, zastrašování a ponižování. Postupně začal svou ženu také fyzicky napadat a házet po ní různé věci. Před druhými lidmi používal nevybíravé prostředky, jako je lež, přetvářka a různé podvody, aby manželku očernil a obvinil z těch nejhorších věcí. Sám přitom budoval svůj obraz využívaného chudáka, který to všechno musí snášet. Tato cílená manipulace způsobila, že se jí začali vyhýbat příbuzní, přátelé i sousedé a vlastní děti jí přestali důvěřovat. Kvůli příkoří, které byla nucena po dlouhá léta snášet, došlo u ženy k podlomení psychického i fyzického zdraví a v důsledku toho také ke ztrátě zaměstnání.
Žena byla při vstupu do manželství zamilovaná a příliš nepřemýšlela o varovných signálech přítomných již v době známosti. Věřila, že když jsou oba věřící, bude společným zájmem pomáhat si na cestě k Bohu, přijmout děti, starat se o ně a být si navzájem oporou.

PRÁCE SMYSLEM ŽIVOTA
Křesťanská rodina žijící na vesnici, kde manžel zdědil po rodičích pole a dobytek. Muž práci kolem hospodářství přikládal vždy nejvyšší důležitost. Byl vychován v přesvědčení, že práce má přednost přede vším, před manželkou, před dětmi i před Bohem. Práce kolem polností a chovu dobytka se stala hlavním smyslem a náplní jeho života. Byl přesvědčen, že celá rodina musí sdílet toto jeho zaujetí. Ode všech vyžadoval stále více činností bez ohledu na potřeby y zdraví členů rodiny. Jejich splnění si vždy dokázal vynutit. Pro nikoho neměl slovo uznání, ale stával se z něj stále zatrpklejší morous, se kterým byly každé jednání a komunikace problematické. V rodině se brzy začaly projevovat vážné psychické i fyzické potíže. Příznaky depresí s psychosomatickými projevy u dětí až k neschopnosti navštěvovat školu, sebedestruktivní jednání a nádorová onemocnění. Žena situaci rodiny pokládá za výchovnou lekci pro sebe. Tvrdí, že jí Bůh právem trestá, jelikož to zřejmě potřebuje.

*
Postižení manželé často vnímají manželský slib jako doživotní vězení. Své utrpení považují za kříž, který jsou povinni nést za všech okolností, dokonce i v nebezpečí ztráty zdraví či života nebo ohrožení dětí. Zde je nezastupitelná podpora rodiny, přátel, duchovního správce i odborníků z pomáhajících profesí. Bytost prožívající utrpení v nejbližších vztazích pociťuje nejen smutek a beznaděj, ale také stud za to, co je nucena snášet, a většinou nevidí žádné východisko nebo nemá sílu se rozhodnout pro konkrétní kroky. Proto potřebuje blízké lidi, kteří jí budou trpělivě doprovázet, ale také pomáhat nově objevovat Boží záměr pro její život. Bůh přece na žádného člověka nenakládá víc, než může unést, ani netrestá tím, že by na něj přiváděl zlo. Ale naopak, je-li někde zlo přítomné v jakékoliv podobě, Bůh nepřestává hledat způsoby a vede člověka tak, aby z něj vytěžil ještě mnohem větší dobro.




zpracovala pracovnice křesťanské poradny
Časopis Rodinný život 4/11
www.rodinnyzivot.eu

Sdílet

Související články:
Děkovat i za to "málo" (10.09.2014)
Žárlivost je jako rakovina, co ničí vztahy (11.06.2014)
Kdo má žízeň... (10.05.2013)
Čistá láska není břemeno, ale poklad (20.02.2013)
Kdo chce jít za mnou... (13.07.2012)
Nejsme Bohu lhostejní (03.05.2012)
Benedikt v mém životě (01.05.2012)
Vstoupila jsem do SČS (Společenství čistých srdcí) (23.03.2012)
Jak je v nebi a pekle aneb o čem někdy hovořím s kolegy v lékárně (16.01.2012)
O všem spolu hovořit! (11.01.2012)
Sex v naší rodině nebyl tabu (11.01.2012)
Láska je shovívavá (08.12.2011)
Zranění ze vztahů nejsou vždycky stejná, ale Bůh uzdravuje všechny (01.12.2011)
První den se stříbrným prstýnkem (26.11.2011)
Dostala jsem ještě víc (07.11.2011)
Až dovršíš lidskou pouť, předstoupíš před Boží soud... (07.11.2011)
Požehnaná nemoc? (06.11.2011)
I takto může Bůh promlouvat (25.10.2011)
Postřeh ze života (15.09.2011)
Francouzská bojová pilotka obětovala svůj život. (18.07.2011)
Drama se štastným koncem aneb Jak sv. Cyril a Metoděj zachovali Velehrad víry (04.07.2011)
Láska, která dává (28.06.2011)
Jak vybrat tu správnou životní cestu? (20.06.2011)
Sv. Felicita se přimluvila (29.05.2011)
Beseda o Společenství čistých srdcí v Odrách (05.05.2011)
Není věřit jako věřit…Nevěřící Tomáš…Ztracená Víra…20 let života…Víra je dar!…My testimony (25.04.2011)
Sama jsem prodělala potrat. (13.04.2011)
Patrik a Blanka (05.12.2010)
Šok z malého šoku (30.11.2010)
"Kolik sestřiček máš?" (16.11.2010)
Až po okraj (01.11.2010)
I Pán Ježíš prožíval samotu (17.10.2010)
Ježek (15.10.2010)
Díky za ně, Pane. (01.10.2010)
Jdi na Hradiště! (15.09.2010)
Adaptační kurs pro mladé apoštoly (13.09.2010)
Zkřísnutá (28.07.2010)
Tři odpovědi Josepha kardinála Ratzingera (současného papeže Benedikta XVI. (22.07.2010)
Kdyby... (07.07.2010)
Má Bůh právo? (29.06.2010)
Potkala jsem muže z plátna (20.05.2010)
Můžu ke sv. Přijímání? (15.05.2010)
Vzpomínka na křtinskou pouť (24.04.2010)
Jak jsme jeli jeníkovskou škodovkou zvanou "Koudelníkův syn" na Pochod pro život do Prahy (07.04.2010)
Fotbal s Biblí (23.02.2010)
Radost nedělního odpoledne (18.02.2010)
Tehdy a dnes (25.01.2010)
Srdíčka ve sněhu (22.01.2010)
Poprask v autobuse (31.12.2009)
Budu to ukazovat svým dětem (07.12.2009)
„Kdyby byl Bůh, jak by se na to mohl dívat?“ (23.11.2009)
Až nás časem uvidí tlačit kočárek... (07.11.2009)
Když bolí duše... (03.11.2009)
Aby všichni jedno byli (29.09.2009)
Smysl života (27.09.2009)
Prosila jsem o nohy a dal mi křídla... (19.09.2009)
Pláč (12.09.2009)
Místo zrání (31.07.2009)
Návštěva u babičky a Ježíšův dar (12.07.2009)
Byly jsme vychované ve víře, ale Boha jsme odsunuly. (22.05.2009)
Postřeh z lidových misií (21.04.2009)
Plody lidových misií (15.04.2009)
Snad jste se Mu vysmívali (06.04.2009)
Míšina cesta do ČL (02.04.2009)
Sestři, vy jste věřící? (30.03.2009)
O kráse (26.03.2009)
Zážitky z klinické smrti (24.02.2009)
Zázraky se dějí - i velké (18.02.2009)
Když matka obětuje svou bolest pro dítě (zpráva o jednom porodu) (09.02.2009)
Nezabila jsem, ale stačilo málo (06.02.2009)
Byla jsem v pekle (19.01.2009)
O věčných Vánocích (04.01.2009)
Drogy mu málem zničily život, ale zasáhl Bůh (29.12.2008)
Měsíc po svatbě. (24.12.2008)
Soudek medu, kapka jedu, v tomhle s váma nepojedu. (03.11.2008)
O celibátu, Božím humoru - a prázdném místě vedle mne. (18.09.2008)
[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

Autor: Petra Kučerová | Vydáno dne 05. 04. 2013 | 6088 přečtení
Počet komentářů: 1 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Časopis Rodinný život 4/11


Důležité kontakty:
P. Marek Dunda koordinátor SČS, marek@fatym.com
P. Vilém Štěpán, villelmus@seznam.cz, spoluzakladatel iniciativy SČS přijímá do SČS s přesahem za hranice ČR zvlášť Medžugorje.
Tisková mluvčí SČS Jana Julinková (roz. Brabcová)
zástupkyně tiskové mluvčí, na kterou je možné směřovat dotazy:
Anna Bekárková annabekarkova@gmail.com tel.: 736 522 818

phpRS PHP MySQL Apache
Tento web běží na upraveném redakčním systému phpRS.

Vyhledávání
Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře