Společenství čistých srdcí

Lano

Kategorie: Pro inspiraci

Hospodin podpírá všechny klesající a všechny sehnuté napřimuje. (Žalm 145,14)

Když mě kdysi moji liberečtí přátelé vzali poprvé na Prachovské skály, připadala jsem si velice důležitá a statečná. Horolezce jsem dosud znala jen z knih, z filmu a z pohledu zdola. Teď jsem se měla stát jedním z nich, z těch vyvolených. Nesla jsem lano, na pěšinkách pod skalami se po nás ohlíželi turisté a malé děti a mně bylo dobře.Ale když jsme se zastavili pod strmou jehlou, roztřásla se mi kolena. Ale vzdor všem rčením a úslovím začátek byl lehký. Chlapci mi doporučili, abych prvních deset metrů lezla komínem. S oporou na všechny čtyři a ještě na záda to šlo téměř hravě. Pak komín končil a já přešla na stěnu.
"Neboj se," řekl mi Honza, jinak pán od soudu v Liberci - "jsou tady skoby a já tě jistím."







A tak jsem lezla, hledala pro prsty vhodné jamky ve skále a občas mrkla na lano, volně prokluzující karabinkou. V hlavě se mi honily děsivé myšlenky: "Co se stane, když mi ujede noha? Nebo ruka? Anebo nohy i ruce zároveň? Udrží mě lano? A skoba? A karabinka? A Honza?" Tajil se mi dech, žaludek se svíral a prsty co chvíli nervózně "zatelegrafovaly" na výstupku skály.
Najednou, ani nevím jak, jsem se utrhla. Padala jsem kus dolů, pak to trhlo a už jsem se houpala okolo skály jako Hurvínek na špagátku. Lano, skoba, karabinka vydržely, kamarádi mě udrželi. Po několika - pro mě trapných, pro kluky zábavných - zakomíháních jsem se opět chytla skály a už bez kolizí vylezla nahoru. Do chvíle toho "utržení" jsem se bála. Pak ze mne všechen strach spadl, uvěřila jsem lanu a všemu, co mě mělo jistit. Později jsem si často uvědomovala, jak důležitá pro mne byla ta první "zkouška pádem".







Na cestě k Bohu, strmými skalami k výškám, se nám také tu a tam stane, že se utrhneme a padáme. Vlastní nepozorností, nezkušeností, zvolením špatné cesty nebo i z příčin, které jsou mimo nás. Zvětralá skála se může udrolit, noha může sklouznout po mechu. Pád by mohl být tragický, kdyby tu nebylo pevné, dobře upevněné lano. Teprve při pádu se přesvědčujeme o jeho pevnosti a spolehlivosti. Po náhlém leknutí, po chvilkové hrůze, nastane uvolnění a klid. Naše myšlenky se přestanou obírat otázkami, "co by se stalo kdyby" a my můžeme plně vychutnávat krásu závratných výšek, vítr ve vlasech a slastný pocit z dobrého výkonu.
Stačí, abychom se jednou jedinkrát přesvědčili, že nás Bůh bezpečně zachytí v našem pádu, zaviněném či nezaviněném, a získáme nezvratitelnou jistotu a bezmeznou důvěru v Boží ochranu a ruku.
Nebojme se, nechvějme se úzkostně, jestliže jsme pevně spojeni s Bohem lanem víry, úcty, lásky a odevzdanosti. Pád s námi obvykle pořádně zacloumá, ale také z nás setřese zbytečný strach, malomyslnost a poraženectví.
Budeme pak vesele a šťastně stoupat do Boží blízkosti, s radostí si budeme odírat ruce do krvava a do tenka ošoupávat látku kalhot. Hloubka pod námi nás ani nebude přitahovat, ani nám nebude hrozit. Protože budeme mít jistotu, že patříme k těm vyvoleným, co smějí stoupat z temna kaňonů k ozářeným výškám bezpečně upoutáni na laně Boží přízně.

---

Sdílet

Autor: Míša Klímová | Vydáno dne 31. 08. 2010 | 3791 přečtení
Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | | Zdroj: Cyrilometodějský kalendář 1985

---

Vyhledávání

Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře