Společenství čistých srdcí

Od in vitro k NaProTECHNOLOGII

Kategorie: Zajímavé

Svědectví polského lékaře MuDr. Tadeusze Wasilewského.

Když jsem roku 1993 začínal svou práci na klinice léčení manželské neplodnosti, tomuto problému se v Polsku věnovalo sotva 15 - 20 lékařů. Zájem byl velký, a tak jsem začal pracovat v prestižní instituci, která nesmírně pomáhá lidem. Reprodukční medicína, léčba neplodnosti je vysoce specializovaná oblast lékařské vědy. Začal jsem ji studovat a snažil jsem se pohlížet na problém očima pacientů. Pochopil jsem, že bezdětnost je pro manžele velmi dramatický problém. Psychiku lidí, kteří nemohou mít děti, přirovnávají k psychice onkologických pacientů. Cítí se jako společenští, rodinní invalidé. Vyhýbají se tomuto tématu a zvláště otázkám: "Jsi už těhotná?" "A proč ještě nemáte dítě?" Nechtějí to slyšet. Ve skrytu své duše pláčou a trpí... Pomáhat těmto lidem znamená angažovat se 365 dní v roce - bez dní pracovního volna, bez odpočinku. Nikdo, kdo se nechce obětovat, kdo nechce pomáhat bližním, by neměl vykonávat toto zaměstnání.







Snažil jsem se pracovat vždy s láskou, srdečně; získával jsem si důvěru pacientů. Věděl jsem, že je to nevyhnutelné při procesu léčby bez ohledu na způsob, který se při tom používá. Měl jsem přece co do činění s živými lidmi, kteří pláčou, kteří trpí pro svou chorobu, kteří trpí fyzicky i psychicky. Kromě toho jsem pracoval odborně a profesionálně, což bylo nevyhnutelné pro dosažení vítězství nad neplodností. Práce na klinice s programem in vitro fertilizace (umělého oplodnění) se pojila s kontakty s lidmi na celém světě, vždyť přece neplodnost se vyskytuje všude. Konference, sympozia, kongresy mi umožňovaly výměnu zkušeností a informací, stejně jako poznávání celého světa. Práce na této klinice se pojila s velkými penězi. Strašně velkými penězi. Lidé obětují všechno, aby mohli počít dítě. Více než deset let pracují, aby dali vše - prodají auto, byt, zadluží se, a to proto, aby zvítězili nad svou nemocí, aby měli v rodině vytoužené dítě.







Denně jsem míval několik telefonátů, brzy jejich počet přesáhl desítku. Když se to podařilo, lidé byli šťastni. Když se nedařilo, pacienti se vraceli. Začal jsem si uvědomovat, že s nimi dokážu hovořit, že mi důvěřují. Kromě telefonátů jsem dostával mnoho dopisů, ve kterých pacienti popisovali narození dítěte, jeho vzhled, barvu vlásků a očí... Posílali mi fotografie dětí... Brzy přicházely po dvou - třech letech celé rodiny s kyticí květin, aby mi ukázaly dítě a poděkovaly. Jak jsem mohl pochybovat o tom, co jsem dělal? Jak jsem si mohl nemyslet, že jsem potřebný? Cítil jsem se doceněný jako člověk, lékař, jako někdo, kdo pomáhá druhé, trpící bytosti na této zemi. Rychle mě povýšili a stal jsem se slavným. Upřímně jsem věřil, že činím něco dobré a potřebné. Materiální činitelé, prestiž a vědomí, že mám 47 let a získal jsem vše, mě pobízely, abych se dále v tomto směru rozvíjel. Byl jsem mezi lidmi, kteří činili in vitro, nebo mezi těmi, kteří žádají o in vitro fertilizaci, protože trpí pro svou neplodnost. Denně jsem četl několik desítek knih a článků o léčbě neplodnosti a možnostech využití programu in vitro. Přestože jsem pocházel z katolické rodiny, otázka o existenci a působení Boha pro mě neměla význam. Žil jsem podle tradice, ale nezamýšlel jsem se nad jejím smyslem...







Byl začátek roku 2007. S manželkou jsem se vracel z dovolené na Slovensku. Cítil jsem, že se se mnou děje něco, co lidský rozum nedokáže nazvat. Cítil jsem, že začínám vnímat život docela jinak, že ve mně začíná pulzovat. Nazíral jsem na život a na svou práci jako na dvě koruny stromů: jedna je zelená, plná listí, živá - jsou to děti, kterým se umělým oplodněním dává šance, a druhý strom - suchý, bez listí - to jsou děti, které jednoduše nedostaly šanci na další život... O tom je program in vitro! Vždy jsem věděl, že několik lidských bytostí musí v průběhu in vitro fertilizace zemřít, ale v ten večer se mi jakoby otevřely oči a začal jsem to vnímat prostřednictvím obrazu o pulzujícím životě. Po několika dnech otevírám noviny - a co vidím? Mezi přibližně 10 000 výrazů v novinách se sotva tři týkaly života. A já jsem je viděl a zdálo se mi, že září. Cítil jsem, že to není iluze ani náhoda, cítil jsem působení nadpřirozené Síly. Potom nadešlo jaro a na našem sídlišti se zazelenal trávník. Když jsem měl přejít z jednoho chodníku na druhý, bál jsem se vstoupit na trávu. Přichytil jsem se při tom! Bál jsem se zničit život, který se může skrývat mezi stébly trávy, a přece v programu umělého oplodnění jsem ničil život celý čas!







V tom období, kdy jsem toto všechno prožíval, se přede mne jednoho dne postavil páter Pio, jako by byl živý. Tehdy jsem prožil duchovní otřes. Potom přišel ještě mnohokrát, ale už v době spánku. V těch snech jsem jedinečným způsobem vnímal realitu toho, co se se mnou děje. Páter Pio mi ukazoval, co mám dělat, přičemž si se mnou vůbec nehrál. Nechával mi svobodnou vůli, ale byl velmi přísný. Tehdy jsem začal číst knihy o páteru Piovi. Přečetl jsem je všechny jedním dechem. Dověděl jsem se, že ani svatý František nechodil po trávě, protože nechtěl zničit život! Byl jsem přesvědčený, že se mě dotkl Bůh, a byl jsem velmi šťastný, že se to stalo. Jenom jsem nevěděl, co mám dělat, abych nepromarnil tuto jedinečnou šanci, abych šel za Boží vůlí, za tím, co Bůh ode mě chce... Jedné noci jsem se bez příčiny vzbudil a náhle jsem zaslechl: "Důvěřuj Ježíši!" Ačkoli to nebyl pozemský hlas, byl velmi reálný. Slyšel jsem ta slova zřetelně. Opakovala se třikrát. Uprostřed noci jsem si sedl na postel, ale nebál jsem se, spíše mě zajímalo, co to bylo. A v té chvíli jsem pocítil, že ucho, kterým jsem to uslyšel, mě začalo velmi silně bolet. Tato bolest trvala 40 sekund. Později, když jsem zapochyboval o tom všem, co jsem prožíval, mě fyzická bolest ucha, kterou jsem vnímal celkem vědomě, přesvědčila, že se nejednalo o vidinu, ale o úplnou pravdu.







Když jsem začal vnímat tato znamení a prožívat Boží dotek, šel jsem k šéfovi, majiteli kliniky s programem umělého oplodnění, a řekl jsem mu: "Nemůžu pracovat v programu umělého oplodnění. Nemohu pracovat pro život a "nechtěně" ho ničit." Nechtěl jsem mu říkat o svých zážitcích, protože by se mi zřejmě vysmál. Odpověděl mi, že jsem určitě unavený, a přikázal mi, abych někam vycestoval a odpočinul si. Měl jsem radost, že si mohu odpočinout bez dovolené. Byl jsem si jistý, že nebudu v této práci pokračovat, ale chtěl jsem získat ode všeho odstup a rozhodnout se, co mám dělat potom, když opustím kliniku s programem umělého oplodnění. Ještě jednou jsme s manželkou odcestovali na Slovensko. Jednoho večera, kolem osmnácté hodiny, jsme odešli do kostela, který byl vzdálený 16 - 17 km. Byl tam jeden kněz, který obsluhoval šest kostelů a každý den sloužil mši v jiném kostele. Věděli jsme, ve kterém kostele bude, jenom jsme nevěděli, kde se ten kostel nachází. Bylo téměř šest hodin večer, tma, mlha, jel jsem rychlostí 30 km/h. Najednou se na přední sklo auta nalepil holub, bílý holub, který nás vedl asi 500 m ke křižovatce, na které bylo třeba odbočit, abychom se dostali do kostela. Kdybych toho holuba viděl jen já sám, asi by mi nikdo neuvěřil, ale v autě seděly kromě mě i moje manželka a naše kamarádka gynekoložka.







Vyšli jsme na Jasnou Horu do kaple Panny Marie Čenstochovské. Klekl jsem si. Nezajímalo mě, že přicházeli a odcházeli lidé, že mě vidí asi 1000 lidí. Nevím, jak dlouho jsem se modlil. Slzy mi tekly proudem... Zvedl jsem hlavu a uvědomil jsem si, že klečím před sloupem, na kterém visí obraz marnotratného syna, kterého otec přijímá na práh domu. Přiznávám, že jsem se usmál mezi slzami, protože to pro mě bylo další znamení od Boha, že mě přijímá i přes mou minulost, ve které jsem se řídil heslem "život za život" - programem umělého oplodnění... Z Čenstochové jsme šli na několik dní do Zaklyczyna, do kláštera, ve kterém je představenou sestra Cecílie. Rozhovory s ní mě velmi obohatily. Už jsem si byl sice jistý, že nebudu pracovat v programu umělého oplodnění, ale rozhovory s ní posilnily mou důvěru v Boha. Na rozloučenou mi dala knihu od Josemaria Escrivy "Cesta. Brázda. Výheň." a řekla mi: "Každý den si přečti úryvek z knihy a udělej, co jsi přečetl." Pro mě to byly každodenní směrnice. Četl jsem, šel a něco udělal a znovu jsem četl, šel a něco udělal. Bylo to reálné, živé zakoušení existence Boha, kterého jsem neviděl, ale kterého jsem slyšel.







31. března jsem dal na klinice výpověď a řekl jsem, že už nebudu pracovat metodou umělého oplodnění. Majitel mi tehdy řekl: "Nejeden profesor v Polsku by chtěl mít tvé příjmení. Osmdesát procent pacientek, které přichází sem, do Bialystoku, přichází kvůli tobě. Co to děláš?" V té chvíli jsem se úplně spoléhal na Boha, vzdal se práce na této klinice s programem umělého oplodnění, velkého měsíčního platu, za který jsem si mohl každý měsíc koupit nové auto dobré značky. Svlékl jsem plášť a řekl jsem, že už nebudu lékařem, že jím nechci být, protože nechci ničit život. 16 let jsem léčil neplodnost, věnoval jsem se velmi specializované oblasti medicíny a nedokázal bych léčit něco jiného. S manželkou jsme se vypravili na pouť do Izraele. Svatá zem, páté evangelium, mi velmi pomohla. Kráčel jsem po stopách Svaté rodiny. Byli jsme tam tři týdny se dvěma kněžími. Těmto kněžím, zvláště jednomu z nich, jsem vše vypověděl. Seděli jsme, já jsem plakal a také on plakal, potom odsloužil mši svatou. Hmatatelně jsem cítil Boží přítomnost,přijímal jsem Eucharistii a měl sílu plánovat, co budu dělat dál. Důvěřoval jsem Bohu a dovolil Mu, aby mě vedl.







Na podzim mi zatelefonovala kamarádka gynekoložka - táž, která s námi byla na Slovensku a také viděla holuba. Ptala se mě, jestli vím, co je to NaProTECHNOLOGIE. Samozřejmě že jsem nevěděl, ale řekl jsem jí, že pokud to není škaredé slovo, budu hledat, co to znamená. Zjistil jsem, že je to oblast medicíny, která pomáhá léčit neplodnost manželů, kteří hledají pomoc. Vědecká oblast - ne vycucaná z prstu, ale skutečná lékařská věda. Obšťastnilo mě to,protože jsem zjistil, že všechno své poznání a zkušenosti mohu využít v praxi. Nebylo uměním svléknout plášť a všechno zahodit, a tím zachránit svou duši. Myslím, že by se mě Bůh jednou zeptal: "Co jsi učinil se svými talenty Nevyužil jsi je pro dobro jiných..." Zanedbání dobra je též přečinem, hříchem... Roku 2008 prof. Hilgers, zakladatel NaProTECHNOLOGIE, zorganizoval v Římě sjezd naprotechnologů. Přemluvil jsem kolegy z Bialystoku, odcestovali jsme do Říma a tam jsem se na přednáškách přesvědčil, že je třeba věnovat se i této vědecké oblasti. Zjistil jsem, že je to zcela vědecký přístup, který využívá všechny dostupné prostředky: diagnostika, počínaje vyšetřením spermií, rozhovor, vyšetření ženy, ultrasonografii, hormonální vyšetření, endoskopické vyšetření (tedy laparoskopii, hysteroskopii), výzkum lidské plodnosti; využívá též gynekologickou chirurgii, tzn. odstraňuje případné anomálie chirurgickou cestou - srůsty, endometriózu, zprůchodňuje vejcovody. A především je to metoda, která nezapomíná na přirozenost ženy.







Profesor Hilgers nabídl klíč, díky kterému se dá vysvětlit mnoho poruch, ke kterým dochází v organizmu ženy, aby se mohlo přistoupit k léčbě a sledovat její cyklus. A když se po léčebných zákrocích cyklus dostává do normy, dostává se do normy i plodnost ženy, což následně vede k přirozenému početí a těhotenství. První dítě, počaté pomocí metody in vitro, se narodilo v roce 1978. V tomtéž roce začal Hilgers svůj výzkum a tehdy vznikl pojem "naprotechnologie". Jsou dva možné způsoby v přístupu k neplodnosti. Lidé si zvolili in vitro fertilizaci. Ale Hilgers rozhodně řekl: "Ne, já nebudu dělat umělé oplodnění. Budu si vážit života a hledat jiné řešení." A vypracoval NaProTECHNOLOGII. Jan Pavel II., který byl toho času papežem, Hilgerse finančně podporoval. Každoročně mu vypisoval šek se sumou až několik desítek tisíc dolarů a pomáhal tomuto lékaři, který neměl z čeho žít.







Uvědomil jsem si, že mi Bůh nabízí konkrétní úlohu. Mohl bych pracovat v malé gynekologické ambulanci, s malým ultrasonografem a věnovat se NaProTECHNOLOGII jakoby ve skrytosti. Avšak kromě mých pacientů by o tom nevěděl nikdo. Cítil jsem, že mám udělat něco pro to, aby NaProTECHNOLOGIE byla všeobecně uznávaná a široce přijatá metoda ve společnosti i v lékařském prostředí. Pro tento účel je třeba využít statistické i lékařské prostředky, které umožňují takovou opakovatelnost a postupy, aby po uveřejnění případné vědecké práce byla metoda přijata, ne odmítnuta, aby se stala uznávanou metodou současné medicíny. Zrodila se myšlenka založit středisko, které bude vybavené takovými nástroji, jako jsou ultrasonografy, a analytická laboratoř, ve které se bude vykonávat hormonální vyšetření. V takovém středisku musí být možnost vykonávat velmi přesná vyšetření hormonů a spermií, endoskopická vyšetření (ambulantně děláme hysteroskopii), vyšetření, která umožňují nahlédnout na krček dělohy, tedy kolposkopii. Musí tu být realizovatelné zákroky kryoterapie, tedy odstraňování anomálií v oblasti krčku dělohy. Takové středisko by se vyrovnalo klinikám s programem in vitro fertilizace.







A podařilo se to! 1. ledna 2009 jsme otevřeli středisko NaProMedice v Bialystoku - v městě, ve kterém jsou momentálně čtyři kliniky s programem in vitro; ve městě, ve kterém se narodilo první dítě, počaté pomocí umělého oplodnění (v Polsku); ve městě, kde byl nedávno blahořečen kněz Michal Sopočko. Není mi lehko, protože jdu proti proudu v Bialystoku, ve kterém se 15 profesorů věnuje programu in votro fertilizace. Každý z nich mě zná a ví, jaké jsem měl výsledky. A možná právě proto nevědí, zda na mě mohou zaútočit nebo ne. Myslím si, že Bůh všechno řídí tak, že mě nechávají na pokoji - aspoň zatím. Máme už první úspěchy. Příchází např. pacientky po dvou neúspěšných umělých oplodněních a u nás, jen díky používání Creightonského modelu, dochází k početí. Profesor Hilgers, zakladatel NaProTECHNOLOGIE, vykazoval její účinnost pomocí vědecky přijatých nástrojů a pojmů. Např. V Holandsku účinnost programu in vitro (tím myslím narození zdravého dítěte) v průběhu jednoho a půl roku léčby (přičemž v programu in vitro je možné vykonat 3 - 4 pokusy) představuje 62%. Zatímco účinnost NaProTECHNOLOGIE do dvou let od začátku léčby představuje okolo 80%. Z těchto dvou přístupů jen NaProTECHNOLOGIE zaručuje úctu ke každé lidské bytosti a zachovává důstojnost budoucích rodičů i dítěte. Program in vitro toto nezabezpečuje.







NaProTECHNOLOGIE je metoda, která je v souladu s přírodou a umožňuje manželům počít dítě doma. Program in vitro fertilizace vytrhává proces početí z kontextu manželství. NaProTECHNOLOGIE je stokrát levnější než metoda in vitro. Pokud se jedná o počáteční diagnostiku a poučení manželů zachovávat Creightonský model, jedná se o výdaje va výši od 256 do 385 euro (na Slovensku jsou v současnosti mnohem nižší poplatky). Potom nastupuje léčba, která v závislosti na příčině a používaných lécích může stát měsíčně od 1,30 do 256 euro. NaProTECHNOLOGIE není alternativní metoda - je to jediná možná metoda léčby neplodnosti na celém světě. Vím určitě, že Bůh chce jen toto a nic jiného. Též vidím, že je to účinná metoda a že počet pacientů se stále zvyšuje.







Každodenně hovořím s pacienty o biologických i etických hlediscích. Velmi snadno mezi nimi rozpoznám lidi, kteří též prožili Boží dotek. Je jim to vidět na tváři. Těmto pacientům mohu povědět více - hned je chápu a i oni chápou mě. Ale ve všeobecnosti svět nechce pochopit, že v otázkách života a smrti, v otázkách početí a léčby neplodnosti má rozhodující slovo Bůh. Není možné pomáhat lidem, a při tom ničit lidský život. Není možné najít štěstí, a přitom jít přes mrtvoly. Není možné věřit v Boha, Dárce života, a zároveň přispívat ke smrti člověka, který je stvořen k Božímu obrazu a podobě. Musíme se jednoznačně rozhodnout - a v oblasti léčby neplodnosti je takovou volbou, shodující se s Boží vůlí, NaProTECHNOLOGIE.

---

Sdílet

Autor: Míša Klímová | Vydáno dne 20. 10. 2010 | 6080 přečtení
Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | | Zdroj: Milujte sa! 18, přeloženo ze slovenštiny

---

Vyhledávání

Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře