Společenství čistých srdcí

Ze života pro život

Kategorie: Svědectví

duha, zdroj: www.pixabay.com, CC0 Public Domain Nabízíme jeden ze skutečných příběhů skutečných lidí, který byl otištěný v časopise Milujte se!...a je i sepsán v brožurce Ze života pro život...





Únos

"Děti" se samopaly


Stalo se to po třech letech mého pobytu na Haiti. Byl jsem právě na cestě do jedné americké charitativní organizace s názvem "Food for the poor", což znamená "Jídlo pro chudé". Jel jsem si tam vyzvednout potraviny pro svoji farní školu- pro jídelnu, aby děti měly co jíst. Působím na Haiti jako farář-misionář ve velmi chudé farnosti Baie de Henne- Zátoce slepic. Farnost je tak odlehlá, že když si potřebuji zavolat, musím jít dvě hodiny pěšky ve vedru na vrchol kopce, abych měl signál, a tak jediným spojením s Českou republikou a vůbec se světem je satelitní internetová přípojka...

Když jsem projížděl jedním bulvárem v hlavním městě Port-au-Prince, bandité zatarasili cestu a rozbili mi cihlou přední okno. Byly to vlastně, dá se říct, děti od třinácti do sedmnácti let, asi čtrnáct nebo patnáct takových výrostků. Pět nebo šest jich měla v rukou samopaly. Vytáhli mě z mého auta, přesadili do svého a dovezli mě před své šéfy, kteří je vyslali na "lov", když to řeknu mysliveckou mluvou...

Hrůza a Boží přítomnost

Já jsem v tom okamžiku zažil asi opravdu největší strach ve svém životě- a na druhou stranu, později i nejsilnější prožitek Boží přítomnosti. A musím přiznat, že vůbec nejhorším okamžikem pro mě bylo, když na mě jejich šéf, který měl přes hlavu černou kuklu s dírou jen pro jedno oko, namířil pistoli. Ukázal plný zásobník, nabil ho do toho revolveru, a ještě ho natáhnul a namířil ho na mě... Nevěděl jsem, jestli další vteřina ještě bude. Zažil jsem takový ten opravdu přirozený hrozný lidský strach, který sestupuje až do morku kosti. Vypáčili ze mě telefonní číslo do našeho provinčního domu, aby se za mě pokusili dostat výkupné.

Tu první noc, co jsem tam strávil, jsem vůbec nevěděl, jestli vůbec bude ještě nějaký zítřek. Bandité si přejížděli prsty pod krkem, aby mi dali najevo, že mi možná uříznout hlavu. Jak už jsem řekl, tak jsem zažitel ten vůbec největší strach ve svém životě. Pamatuji si, že tu první noc jsem se prakticky celou promodlil. Když jsem se trochu uvolnil z toho největšího strachu a srdce, které v těch nejtěžších okamžicích bilo pod hrudní kostí jako zvon nebo buben, jsem přestal slyšet, tak jsem si v duchu řekl sám pro sebe: "Jestli mám umřít a jestli tohle je můj poslední den, tak ať se modlím, ať umřu s modlitbou v srdci." A celou noc jsem se modlil růženec ve všech jazycích, které znám- česky, francouzsky, latinsky, německy...., a zpíval jsem Salve Regina v latině a nahlas. Opakoval jsem si: "Když teda mám umřít, tak ať umřu s modlitbou."

Uvězněn ve slumu

Nacházel jsem se ve slumu s baráky natlačenými na sebe mezi kanály s odpadky- je to naprosto nepřehledná část hlavního města Port-au-Prince. Kolem drnčela rádia na plné pecky, a když mě tak ti únosci a jejich příbuzní a sousedé slyšeli, jak tam zpívám Zdrávas Maria a Salve Regina, tak ta rádia ztlumili a ráno potom děti těch banditů se mnou začaly automaticky mluvit španělsky, protože vedle je Dominikánská republika, a ony si myslely, že jsem asi nějaký Dominikánec. Když lidé slyšeli moje modlitby a zpěv v latině, pro ně to znělo jako španělština. Řekl jsem jim, že nejsem žádný Dominikánec, že jsem Haiťan, a začal jsem s nimi mluvit kreolsky.

Otče, modlete se za nás!

Šlo jim jen o peníze- unášeli lidi, aby se dostali uprostřed té hrozné bídy, ve které živožili, k penězům. Pamatuji si, že když už potom poznali, že se k nějakým penězům dostanou, že obláti za mě něco zaplatí, tak jsem vnímal takové uvolnění. Už jsem cítil, že se mi asi nic nestane, a oni za mnou dokonce chodili- věděli nyní, že jsem kněz- a prosili: "Otče, modlete se za nás!" Já jsem jim na to říkal: "Tak já se za vás mám modlit? Vy mi chcete uříznout hlavu a já se za vás mám modlit?"

Když mě pak ti bandité propouštěli- bylo jich tam asi šest nebo sedm- tak mi podali ruku, vrátili mi dokonce i auto (trochu poničené) a povídali, abych jim to neměl za zlé, a že teď už tedy, co jsem prošel tím únosem, a tak že, můžu nyní do té oblasti kdykoliv přijít...Ale byla samozřejmě i spousta únosů, které skončily daleko tragičtěji, kdy oběť zabili, přestože výkupné bylo zaplaceno.

Já jsem měl totiž štěstí, že se za mě přimlouval jeden americký kněz. Je to na Haiti taková opravdu zajímavá osobnost- patří ke kongregaci paulánů, je také lékař a misijně působí přímo mezi bandity! Chápe to jako své povolání. V minulosti docházelo na Haiti k bojům mezi jednotkami OSN a skupinami banditů. A tento kněz ošetřoval těžce raněné a nehlásil to potom na policii. Také proto má v těchto slumech mezi bandami velké slovo. když se dozvěděl, že tam někde unesli kněze, začal po mně okamžitě pátrat- těch band je spousta a často se mezi sebou vůbec neznají. Nejen, že vyslal lidi, aby mě hledali, ale nechal je potom také zprostředkovaně vyjednávat. Ti bandité za mě na začátku žádali padesát tisíc amerických dolarů. když se do toho ten kněz s pomocí prostředníků vložil, dělalo nakonec to výkupné tři tisíce dolarů. Jeden z banditů mi řekl: "Otče, to vás pouštíme gratis!"

Bohu díky!

S odstupem času jsem za celou tu zkušenst Bohu, Kristu a Panně Marii velice vděčný. Jsem vděčný za to, že v té nejtěžší chvíli mě neopustila myšlenka na Pána Boha. Jsem vděčný za to, že mě napadlo, že se musím modlit, že se musím upnout na Pána Boha. A tuhle pravdu si v sobě nesu jako poklad. Pocítil jsem také, jakou hodnotu má prostá modlitba Otče náš a Zdrávas.

Nejdřív jsem to chtěl zabalit

Musím říct, že bezprostředně po únosu jsem zažil největší krzi, jakou jsem na Haiti měl. Byl jsem rozhodnutý vrátit se zpátky do České republiky. Už jsem si i více méně zabukoval letadlo. Svému představenému jsem řekl: "Otče provinciále, to je na mě moc, já odjíždím domů." Dostavilo se i takové to lidské, když si člověk řekne: "Tak, doparoma, já se tady snažím těm lidem pomoct, nasazuju pro ně zdraví a život, a oni mi ještě chcou uříznout hlavu! Tak to je už moc, na tohle já povolání nemám..."

Ale když se potom se mnou spojili lidé z mé farnosti a sestřička z kongregace montfortýnek mi se slzami v očích líčila, jak se za mě celá vesnice modlí a že děti zrušily vyučování ve škole a adorují každý den ve škole na kolenou...tak to mě tak dojalo, že jsem řekl: "Vrátím se a prožiji s nimi ještě alespoň poslední Vánoce..." Vzpomínám si, jak jsem 23. prosince přijel zpět do své farnosti. A když jsem viděl, jak se celá vesnice shromáždila na farní prostranství a lidi tancovali, zvonili na kostelní zvony a měli opravdu radost, tak to mě úplně udolalo. Tehdy jsem si řekl: "I kdybych tady měl umřít jenom pro ty vesničasny v Baie de Henne, tak tady zůstanu!" A zavolal jsem domů mamince, která si už myslela, že se určitě vrátím, že ještě zůstávám.

otec Roman

Písmo svaté a růženec, zdroj: www.pixaby.com, Licence: CC0 P



Sdílet

Související články:
Zvláštnost (19.07.2019)
Cesta jistá (18.07.2019)
Hmotné dary (17.07.2019)
Rozvažovala o něm (16.07.2019)
Objetí od Ježíše (15.07.2019)
A tak klepu na nebeskou bránu (13.07.2019)
Mariinu důvěru (13.07.2019)
Nejsi na to sám (12.07.2019)
Dnes večer (11.07.2019)
Setkala se pravda a lež (09.07.2019)
Dar (09.07.2019)
To, co nemáš (08.07.2019)
Není to samozřejmost (07.07.2019)
Napodobování (06.07.2019)
Orodujte za nás, svatí otcové (05.07.2019)
Cesta (21.06.2019)
Zbraň (14.06.2019)
Znáš dary Ducha Svatého? (09.06.2019)
El gran milagro – Velký zázrak (24.04.2017)
Matka a Královna (01.01.2017)
Výborný prostředek (31.12.2016)
Moudrost (29.12.2016)
Nebojím se (28.12.2016)
Čas (26.12.2016)
Je to výborné! (23.12.2016)
Lidi pro Boha (22.12.2016)
Recept pro křesťana (19.12.2016)
Boháči (18.12.2016)
Boží ruka (16.12.2016)
Smysl mého života (15.12.2016)
Mimo cestu (12.12.2016)
Nic nemožného (08.12.2016)
Zásilka (07.12.2016)
Eucharistie (05.12.2016)
Záda (01.12.2016)
Dozrávají plody (28.11.2016)
Naděje (27.11.2016)
Pokaždé (26.11.2016)
Neznalost (25.11.2016)
Nikdo nelitoval (24.11.2016)

[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0]

Autor: Anička Balintová | Vydáno dne 08. 11. 2016 | 1202 přečtení
Počet komentářů: 1 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek


Důležité kontakty:
P. Marek Dunda koordinátor SČS, marek@fatym.com
P. Vilém Štěpán, villelmus@seznam.cz, spoluzakladatel iniciativy SČS přijímá do SČS s přesahem za hranice ČR zvlášť Medžugorje.
Tisková mluvčí SČS Jana Julinková (roz. Brabcová)
zástupkyně tiskové mluvčí, na kterou je možné směřovat dotazy:
Anna Bekárková annabekarkova@gmail.com tel.: 736 522 818

phpRS PHP MySQL Apache
Tento web běží na upraveném redakčním systému phpRS.

Vyhledávání
Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře