Společenství čistých srdcí

Ze života pro život

Kategorie: Svědectví

duha, zdroj: www.pixabay.com, CC0 Public Domain Nabízíme jeden ze skutečných příběhů skutečných lidí, který byl otištěný v časopise Milujte se!...a je i sepsán v brožurce Ze života pro život...





Antiochia – období zázraků


Antiochia je pro mě obdobím zázraků. Použitím umírněnějšího slova bych nevystihla realitu prožitou na vlastní kůži. Je těžké upřednostnit některý ze zážitků – zavzpomínám na turnus B, který se uskutečnil v Ryžovišti 2008.

Bylo nás jedenáct
Tenkrát se nás sešlo i s vedoucími bohoslovci celkem jedenáct. Po představovacím kolečku jsem zjistila, že pouze tři máme zkušenost s Antiochií. Byla tu „ostřílená“ Evča, která kromě role zdravotníka měla multifunkční uplatnění. Hrála divadlo, uměla na kytaru a nebála se zapojit i do fotbalového klání. Bohoslovec Pavel už měl také zkušenost s účastí, nikoliv však s vedením. Všechno je jednou poprvé... Já prožívala misie potřetí. Mezi nováčky patřil Martin, který měl „osudového“ koníčka capoeiru, Iveta, která mu při tom sloužila jako „trénovací pytel“, dále hudebně obdařené sestry Maruška a Anežka, jejichž pěvecký um nenechal v klidu většinu místní mládeže, Janča, kterou milovaly malé děti, další sourozenecké duo Pavel a Honza, kteří dokázali přiložit ruku k dílu, kde bylo zrovna potřeba, a konečně také bohoslovec Laďa, který na nás dohlížel a korigoval coby rada starších.

Strategie a rozjezd
V tomto složení jsme se domluvili na společné „strategii“ misií, a to dát o sobě vědět způsobem, který by druhé nepohoršil a současně aby nás lidé nepřehlédli, navázat na vytvořené kontakty předešlým turnusem a rozvíjet nové. Samozřejmě vše podpořit modlitbou. Sepsali jsme tedy plán akcí, které procházely napříč generacemi. Pro nejmenší zde byl např. netradiční sedmiboj, pro mládež večerní bojová hra, pro rodiče s dětmi táborák a pro seniory posezení u kávy a čaje. Nakonec spontánně doplnilo naše rozjezdové aktivity také zpívání s kytarou na zastávce uprostřed náměstí. Z tohoto jsem měla původně smíšené pocity, ať nepůsobíme jako „exoti“, ale člověk míní a Pán Bůh mění. A světe div se, lidem se to začalo líbit, a tak jsme to znovu zopakovali. Člověk je ty dny opravdu vedený Pánem a stíhá z lidského pohledu „nestihnutelné“.

Začínají se dít věci…
Velkou roli při šíření „našeho působení“ sehrála také paní starostka, která poctivě vyhlašovala antiošácké „rozmary“, navštěvovala nás na faře, otevřela nám prostory místního kina, které také fungovaly jako společenský sál, a rovněž nám umožnila na jejich obecním počítači tisknout propagační materiály…

Přes bojovku do kostela
Po prvním týdnu jsme již sklízeli z toho, co jsme zaseli. Děti i mládež se účastnili akcí v čím dál větším počtu (na večerní bojovku přišlo něco kolem 30 mladých) a z čeho jsme měli největší radost bylo to, že někteří s námi začali chodit na večerní modlitbu do kostela. Tam poslouchali nebo se připojili k písničkám, které už znali. Samozřejmě, že se objevili i takoví, kteří přišli ze zvědavosti, nebo se nemohli smíchy udržet... Naštěstí po upozornění našich autorit (bohoslovců) si dali říct a zklidnili se.

Rýžoviště žije Antiochií
Povzbuzeni zájmem okolí jsme v druhém týdnu našeho pobytu v Ryžovišti začali připravovat představení pro veřejnost, na kterém by se podíleli hlavně místní. Každý z Antiošáků se ujal nácviku toho, co mu bylo blízké. Anežka s Maruškou daly dohromady sbor s názvem Melody Hollywood Smile, Martin natrénoval s místními „borci“ capoeirovou sestavu, Ivča s dalšími antiošáky sehrála parodii na píseň kapely Lunetic, já s Evčou a Pavlem jsme se propůjčili k nácviku dvou divadelních scének, Laďa si zahrál s dalšími Ryžovišťáky scénku s názvem „Omyl v éteru“, která později sklidila velký ohlas v publiku. O největší překvapení se nám ovšem postarali „domorodci“. Byli to mladí kluci, holdující hip hopu a beat boxu, kteří pro nás složili písničku a chtěli s ní také vystoupit na prknech, co znamenají svět. Nejdřív jsme byli opatrní a nevěděli jsme, co od toho máme očekávat, a tak jsme navrhli, že bychom si text rádi předem přečetli. Kluci souhlasili a my jsme si pak „sedli na zadek“. V jejich songu jsme byli ti, kteří jsou tu pro ně a nic za to nechtějí... Úplně nás to dostalo, stejně jako celé představení s názvem Oscarový večer. Co víc dodat... Snad jen slova mého kamaráda Vojty, který mi kdysi dal jednu vzácnou antiošáckou radu: „Víš, nejdřív by měli poznat, že jsme lidé normální, pak radostní a nakonec věřící.“ A já mu v tomto ohledu dávám za pravdu. Myslím, že největší radostnou zvěst může člověk přinášet svým způsobem života.

Jana

Poznámka vydavatele: Více o každoroční prázdninové misijní akci mládeže „Antiochia“ a o její historii najdete v časopise Milujte se! č. 17. str. 6-15 (on-line v archivu všech dosud vydaných čísel na www.milujte.se).

kostel, zdroj: www.pixaby.com, Licence: CC0 Public Domain /





Sdílet

[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

Autor: Anička Balintová | Vydáno dne 21. 02. 2017 | 1702 přečtení
Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek


Důležité kontakty:
P. Marek Dunda koordinátor SČS, marek@fatym.com
P. Vilém Štěpán, villelmus@seznam.cz, spoluzakladatel iniciativy SČS přijímá do SČS s přesahem za hranice ČR zvlášť Medžugorje.
Tisková mluvčí SČS Jana Julinková (roz. Brabcová)
zástupkyně tiskové mluvčí, na kterou je možné směřovat dotazy:
Anna Bekárková annabekarkova@gmail.com tel.: 736 522 818

phpRS PHP MySQL Apache
Tento web běží na upraveném redakčním systému phpRS.

Vyhledávání
Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře