Život v jižním Tyrolsku
Kategorie: Svědectví
O tom, jak byl vzdán holt našemu Vykupiteli.
Měsíc říjen je zasvěcený Panně Marii Růžencové. Právě tento měsíc jsem měla možnost strávit v Itálii - v jižním Tyrolsku. Kdysi to bývalo území rakouské. Dodnes se tu mluví tyrolským nářečím. Lidé jsou tu zbožnější než u nás. Třeba, když někdo zemře, jde mu snad celá vesnice na pohřeb a 2 dny před samotným pohřbem se lidé z vesnice schází ke společné modlitbě růžence za zemřelého.
Pěkným zvykem je také kropit hrob při návštěvě svěcenou vodou. Kropenky mají přímo na hrobech.
Jak je výše napsáno, strávila jsem tu měsíc říjen. V neděli, po svátku P. Marie růžencové, jsme se po mši svaté procesím vydali do sadů, kterých je tu opravdu mnoho a modlili se růženec. Kněz nesl monstranci s Tím, který nám P. Marii daroval a skrze ni také otevřel nebe – tím, že ona přivedla na svět Krista, který se za nás obětoval. Pod baldachýnem šel kněz a nesl Krista ukrytého v tajemném kousku chleba. Blížili jsme se ke kostelu - už po silnici a chtělo nás předjet auto. Průvod byl rozšířen asi přes půl silnice, někteří se chtěli stáhnout, když v tom muž pod baldachýnem rozhodně udělal rok stranou, aby nás nemohlo předjet. Lidé za mnou se někteří s úsměvem podivili. Myslím, že se stejným údivem jako já. Bylo to moc pěkné gesto. Vždyť kdo tu byl důležitější a kdo by měl počkat?! Když přijede vzácná návštěva, třeba papež, to je vítání, a Ten, kterému on sám slouží, by vítaný být neměl?
Při procesí
Sady a vinice z ptačí perspektivy.
Sdílet
Autor: Magdaléna Jírová |
Vydáno dne 15. 11. 2008 | 4913 přečtení
Počet komentářů: 1 |
Přidat komentář |