Společenství čistých srdcí

Zkušenosti z tanečních

Kategorie: Články

Nevšední situace tohoto typu přinášejí zajímavé a cenné zkušenosti, i když ne vždycky jen příjemné.

Nejprve pár slov, jak k tomu vlastně došlo. Co se tancování týká, byl mezi námi velký kontrast. Já jsem už od svých 15 let poskakovala ve folklorním souboru, kde mě naučili polku, valčík, mazurku či čardáš. Ostatní standardní a latinskoamerické tance doplnily dva roky tanečních na gymnáziu (ale už tam jsem vystupovala značně sebevědomě a nejraději tancovala s asistentem lektorky). Každý rok několik plesů a hodových zábav - velmi rychle jsem si ten rytmický pohyb oblíbila a tím pádem si ho i užívala. Oproti tomu byl Jirka "tabula rasa" - do tanečních a na plesy nikdy nechodil. Dva plesy, na které jsme šli hlavně kvůli našim známým, dopadly dost neslavně. Stejně tak pohořelo moje "doučování". Dospěla jsem k názoru, že bude nejlepší na plesy vůbec nechodit, abych já nebyla smutná z toho, že si nezatancuji, a Jirka roztrpčen, že taneční kroky neovládá. Jirka mi ale oponoval, že by bylo škoda, aby to vůbec nezkusil, a tak jsme se loni na podzim spolu přihlásili do tanečních v Moravských Budějovicích. Nebylo příliš na vybranou jako ve větších městech, a tak jsme se ocitli mezi středoškoláky, o 10-12 let mladšími, než jsme byli sami. Příliš nám to nevadilo, když jsme byli přihlášeni jako pár, ovšem kontaktu s nimi jsme se stejně nevyhnuli, protože lektoři (ostatně velmi přátelští, trpěliví a ochotní) občas zaveleli: "Pánové, o "x" partnerek dál!" Smířili jsme se s tím a postupně se i přes věkový rozdíl dokázali s některými spřátelit. Snažili jsme se to brát i tak: Jirka si ode mě chvíli odpočine, protože když chytnu rytmus, je zle - táhnu chudáka partnera za sebou, pokud mě nevede on. A já třeba jinému, méně zkušenému, trochu pomůžu, a budu se tím učit trpělivosti. Ano, tuto vlastnost jsme potřebovali oba úplně nejvíc - sami se sebou i jeden s druhým. Nejednou lekce končily rozmrzením (a na mé straně i slzami) - Jirkovi nejdou kroky, já musím místo pořádného tancování jen přešlapovat, jsme po práci unavení, takže se na sebe nedokážeme vždycky usmívat a někdy ani mít radost z toho, co nám jde. Dvakrát či třikrát jsme vážně uvažovali, zda kurz předčasně neukončit a zda vůbec jít na prodlouženou. Skoro každý týden menší či větší roztržka, ale naštěstí pak brzké smíření a odhodlání v kurzu pokračovat a dokončit ho. Díky Bohu, našim starším přátelům a lektorce Janě, která zpovzdálí vše pozorovala a ze všech sil se nám snažila pomoci. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti - prodlouženou i věneček jsme si moc pěkně užili. A můžeme svorně říci, že kromě naučených tanečních kroků a nových přátelství ("Oni jsou sice starší než my, ale jsou fajn!") jsme si odnesli i mnoho dalšího: Trpělivost se sebou samým i s tím druhým, respektování, když ten druhý nemá zrovna dobrou náladu a nebaví ho to (cenná zkušenost, když brzy nastoupíme cestu životem spolu - poznat se v situaci, kdy jsme unaveni, a reagovat na ni), myslet víc na druhého než na sebe - ne tak, že JÁ si chci pořádně zatancovat, ale tak, že chci, aby se to ON i s mou pomocí naučil. A tak bychom chtěli povzbudit páry, které o něčem takovém také uvažují: Jděte do toho!

---

Sdílet

Autor: Míša Klímová | Vydáno dne 16. 01. 2013 | 5080 přečtení
Počet komentářů: 2 | Přidat komentář |

---

Vyhledávání

Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře