Společenství čistých srdcí

Dostala jsem ještě víc

Kategorie: Články

Již několikrát se mi stalo, že jsem si přesně rozvrhla svůj čas a naplánovala, co budu dělat, ale Bůh nakonec rozhodl úplně jinak. Chvíli mě sice vždycky mrzelo, že nevyšlo to, na co jsem se těšila, ale později jsem si uvědomila, že jsem dostala ještě mnohem víc. Tak tomu bylo i včera.

Již dlouho mě k sobě zvala jedna starší paní z farnosti, a tak jsme se domluvily, že k ní ve středu navečer zajdu, než půjdu na mši. Odhadla jsem, že hodina je optimální doba pro návštěvu. Seděly jsme v kuchyni, popíjely čaj a povídaly. Tedy já spíše naslouchala. Několik minut před 18. hodinou už jsem se zvedala, abych to stihla do dominikánského kostela na mši - snažím se, abych v těchto dnech získala plnomocné odpustky, a pak jsem chtěla jít na kompletář k dominikánkám. Jenže v tu chvíli ve vedlejším pokoji vstala z postele nemocná dcera paní Květy, též se posadila v kuchyni ke stolu a začala mě zasypávat otázkami. Odpovídala jsem, ale významně pokukovala po hodinkách. Už dorazím na mši pozdě... Po čtvrthodině mi paní Květa znovu ukázala na židli - gesto, které pro mě znamenalo, že se s účastí na mši svaté i na kompletáři pro dnešek mohu rozloučit. A tak jsem ještě hodinu a půl naslouchala oběma ženám a odpovídala na jejich otázky. Nemohu ale říci, že bych se u nich necítila dobře. Když jsem byla konečně propuštěna, měla jsem z této návštěvy dobrý pocit, i když mě trošku mrzelo, že se mi ten den nepodařilo splnit všechny podmínky pro získání plnomocných odpustků - ta mše svatá scházela. Ale zase jsem potěšila dvě dušičky tady na zemi... Když jsem však došla domů, něco mě ponoukalo, abych vzala telefon a vyťukala číslo pana děkana - byla k tomu ještě přijatelná doba. Ozval se mi, vylíčila jsem mu situaci a zeptala se, zda by mi ještě mohl podat svaté přijímání. "Určitě, přijďte," zněla odpověď. A tak jsem si nasadila cyklistickou helmu, rozsvítila světla na kole a za několik minut zazvonila na děkanství. Otec Jindřich už mě čekal. Nevedl mě však do děkanského kostela sv. Mikuláše, jak jsem předpokládala, ale do malé, útulné kaple v prvním patře na děkanství, kde jsem ještě nikdy nebyla. A další překvapení - čekala jsem, že mi otec Jindřich podá svaté přijímání, já poděkuji Pánu Ježíši i jemu a zase půjdu. Pan děkan si však položil kolem krku štolu, začali jsme křížem, spolu jsme vzbudili lítost nad hříchy a pomodlili se, jak nás Pán Ježíš naučil. "Hle, Beránek Boží, Ten, který na sebe vzal hříchy světa. Blahoslaveni, kdo jsou pozváni k hostině Beránkově!" ukázal mi pak otec Jindřich bílou hostii. "Pane, nezasloužím si, abys ke mně přišel, ale řekni jen slovo, a má duše bude uzdravena," vyznala jsem z celého srdce a ještě více vnímala, že každé setkání s Ježíšem a nyní zvláště toto, které se smělo uskutečnit díky ochotě pana děkana, je pro mě velikou, nezaslouženou milostí. Poté, co jsem v duchu vzdala díky, mi otec Jindřich požehnal a vyprovodil mě. Poděkovala jsem mu, popřála dobrou noc a cestou nočním městem přemýšlela, jak moc jsem byla obdarována, i když večer neproběhl úplně podle mých představ. Pane, díky!

---

Sdílet

Autor: Míša Klímová | Vydáno dne 07. 11. 2011 | 4473 přečtení
Počet komentářů: 0 | Přidat komentář |

---

Vyhledávání

Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře