Dříví na zítřek
Kategorie: Články
Nebojte se říkat dětem, že je máte rádi!
Odešel z pokoje a zavřel za sebou dveře; velice tiše je zavřel, aby nikdo nezpozoroval, že odešel. Tak tiše chtěl také skončit svůj život; už dlouho na to myslí, vždyť ho nikdo nemá rád, nikdo mu nerozumí. Když chce něco vyprávět, nikdo ho neposlouchá. Pokaždé ho to zarmoutí. Žije pohromadě s ostatními, je jim docela nablízku, ale ve skutečnosti hrozně daleko. Připadá si zbytečný, nikdo ho nepotřebuje, nikdo ho neposlouchá, nikdo ho nechápe. To už se nedá vydržet. Jsou v jednom pokoji, jedí u jednoho stolu, a přece se cítí osamělý. Život ho tíží, ne, to už se opravdu nedá vydržet. Musí udělat všemu konec, musí se zbavit života.
Dlouho přemýšlel jak. Otrávit se? To není tak jisté. Žádná blamáž by nebyla větší, než se s pomocí lékaře vrátit znovu do života. Utopit se? To také ne! Zastřelit se? Nemá čím. Skočit z okna? To by bylo senzační. Nejlépe bude, odejde – li na půdu. Tam je ticho, jsou tam trámy, prádlový koš se šňůrou. A bude tam sám. Tam ho tak brzy nenajdou.
Skloněn pod domnělou tíhou života, sunul se pomalu nahoru. Kuželovitá skleněná střecha nad schodištěm, propletená jemným drátem jako pavučina, propouštěla bledé nebe, které zde těsně pod střechou bylo nejsvětlejší. Přitahovalo chlapce.
Sáhl na zábradlí, jako by se chtěl o někoho opřít. Jeho oči upoutala široká nahnědlá čára na zábradlí. Prohlížel si ji, jako by ji viděl poprvé, sáhl na ni jednou, dvakrát, jezdil po ní prstem. Potom se podíval směrem dolů. Viděl ji, jak se táhla až do přízemí, a tu si na něco vzpomněl. On přece zavinil, že tu ta čára je. Ano, on. Je tomu již několik roků. Malým pilníkem, který patřil kamarádu Karlovi, tlačil do zábradlí a hnal se rychle dolů, až do přízemí. A měl z toho nápadu ohromnou radost. Dole v přízemí se zastavil a podíval se na zábradlí. Byla na něm hluboká rýha. Bylo mu z toho špatně. To ho přece mělo napadnout, že to takhle dopadne. Proč ho to nenapadlo. A přiznat se, k tomu neměl odvahu.
Paní domácí pátrala po viníkovi. Chodila od jednoho bytu k druhému. Jejich rodina byla mimo podezření. Tam nikdo neměl nějaký ostrý předmět, kterým by se to dalo udělat, Když se viník nenašel, dala paní domácí zábradlí opravit a výlohy přirazila k nájemnému. A zatím to byla jeho vina. Musí se přiznat aspoň nyní a vše napravit. Vrátil se nenápadně pro papír, tužku a ušetřené peníze. Pak vyšel, sedl si na poslední schod a psal: „Paní domácí, s tím zábradlím, to jsem byl tehdy já. Já tu rýhu udělal pilníkem. Je mi to hrozně líto a nehněvejte se, že se k tomu teprve nyní přiznávám. Ty přibalené peníze jsou pro Vás na úhradu.“ Dopsal a papír s penězi strčil do náprsní kapsy. Však jej tam najdou. Tak, to by měl!
A už stál před půdou. Znovu si připomněl, že se to už tak nedá vydržet. Sahal na kliku, chtěl otevřít dveře na půdu. Ale tu se otevřely dole dveře a chlapec uslyšel maminčin hlas:“A potom jí řekni, že nemá zapomenout na mýdlový prášek. To v žádném případě ne! Zítra pereme a chlapec jel už pro dříví. Poprvé ho to napadlo. Otec má z toho velikou radost, že se nemusí s vozíkem plahočit. Tvrdí, že to bude chlapce bavit. Tak jel nyní pro dříví na zítřek. Pro nás, budeme zítra prát. A aby nezapomněla na ten mýdlový prášek, to jí připomeň!“
Slyšel odpovídat dívčí hlas. Potom se zavřely dveře a děvče běželo po schodech dolů. Sledoval její malou ručku, jak klouzala po zábradlí. A potom bylo ticho. Slyšel, jak toto ticho šeptá: Tak vidíš, potřebují tě, mají tě rádi, ale nikdy ti to neřekli. To byla chyba! Myslí si, že jsi jel pro dříví, a tys zatím stoupal na půdu, aby sis vzal…
Najednou mu byli všichni blízcí a drazí. Otvíral se před ním nový život. Pádil rychle dolů, vytáhl vozík a jel pro dříví. Musí přece pro dříví, zítra se u nich pere.
Autor: Míša Klímová |
Vydáno dne 28. 10. 2009 | 3222 přečtení
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |
| Zdroj: Cyrilometodějský kalendář 1998
Důležité kontakty:
P. Marek Dunda koordinátor SČS, marek@fatym.com
P. Vilém Štěpán, villelmus@seznam.cz, spoluzakladatel iniciativy SČS přijímá do SČS s přesahem za hranice ČR zvlášť Medžugorje.
Tisková mluvčí SČS Jana Julinková (roz. Brabcová)
zástupkyně tiskové mluvčí, na kterou je možné směřovat dotazy:
Anna Bekárková annabekarkova@gmail.com tel.: 736 522 818
Tento web běží na upraveném redakčním systému phpRS.