Společenství čistých srdcí

Život pro Krista

Kategorie: Články

Skutečný příběh o vroucí úctě k Eucharistii, zaznamenaný Aloisem Bendou.

Stalo se to v roce 1949. V malebné moravské dědince jménem Malešovice žila jedna katolická rodina. Byla to rodina Kasalových. Do kostela chodili do sousední obce Ctiboře, která byla farností pro šest obcí. V duchovní správě tam působil P. Josef Holdan. Tento sympatický kněz dovedl jednat s mládeží. Ta za ním táhla a tím pádem chodilo do kostela hodně dětí z jiných farností. toto přátelství dětí s panem farářem bylo trnem v oku soudruhům z okresu, a tak pana faráře odvolali a poslali ho do pohraničí, kde nic nemohl pokazit, protože tam byl kostel v neděli vylidněný. Za pomoci soudruhů musel pan kapitulní vikář jmenovat do Ctiboře jiného pana faráře, P. Petra Vaňouse. I když P. Vaňous nebyl tak aktivní v činnosti s mládeží, ve farnosti to pokračovalo nezmenšenou mírou, protože minulý pan farář měl kolem sebe zkušené skauty a ti pracovali s mládeží dál, jako by se nic nestalo. Když nepomohlo ani vystřídání duchovních správců, zrušili ve Ctiboři farnost a P. Vaňouse přeložili do sousední farnosti Radonice a přidali mu farnost ve Ctiboři, aby měl menší kontakt s dětmi, což se také stalo. Ale přece se zdálo soudruhům, že ve ctibořském kostele bývá v neděli příliš lidí a přemýšleli, co s tím budou dělat.







Z Malešovic chodilo několik rodin do Ctibořského kostela. Mezi nimi i rodina Kasalových. Měli tři děti. Nejstarší byl Jarek, druhý Milan a nejmladší osmiletá Maruška, která byla u farníků moc oblíbená, protože nikdy nezapomněla do kostela přijít a pokaždé šla ke stolu Páně. Rodiče ji dávali svým dětem za vzor věřícího děvčete. O jejích bratřích se to říct nedalo, přestože je rodiče do kostela posílali.







V neděli 17. září 1949 šli jako vždycky Kasalovi do kostela ve Ctiboři, kam pan farář dojížděl až na jedenáctou hodinu a kde měl toho dne třetí mši svatou. Kostel byl přeplněný čekajícími, kteří se modlili svatý růženec, když vtrhli estébáci s ozbrojenou hlídkou do kostela, pažbou samopalů rozbili dvířka od svatostánku, vyndali odtud kalich posvěcených hostií a nesli je ven. Farníky vyhnali před kostel, kde vysypali obsah kalichu na zem a poručili přítomným farníkům, aby ty hostie rozšlapali. Když ani po druhé výzvě nikdo se neodhodlal k takovému hnusnému činu, opakovali svou výzvu potřetí a pohrozili jim, že jak se nikdo neodhodlá, tak je tam všichni naženou a oni to budou muset rozdupat. A počítali do desíti. Když se ozvalo - šest, tak se z toho farního shromáždění odpojila Maruška Kasalová a šla pomalu k té hromádce hostií. Všichni přítomní se na ni dívali s opovržením, protože ji považovali za dobrou věřící křesťanku a teď ji vidí, jak se blíží k hostiím. Když k nim došla, tak se pokřižovala a sehnula se a začala slizovat hostie ze země a polykala je.







Tu zazněl výstřel a Maruščina hlava klesla do hromádky hostií a její krev se smísila s Tělem Kristovým. Estébáci s ozbrojenou hlídkou nasedli do auta a odjeli. Do zápisu napsali, že vyšel náhodný výstřel a poranil malé děvče.
Marušku uložili do truhly a obložili ji celou růžemi a na její prsa naskládali hostie, smíšené s její krví. Ležela tam tiše v bílých šatičkách od prvního přijímání na tomto růžovém loži. Její pohřeb se stal manifestací proti komunistické hrůzovládě. Místo postrašení farníků se stal opak v odezvu na tento hrozný čin. Návštěva kostela se zdvojnásobila a bratr Marušky odešel do semináře, odkud po čtyřech letech vyšel jako novokněz.







Předloni tomu bylo padesát let od vraždy tohoto nevinného děvčátka a její bratr P. Jaroslav Kasal sloužil vzpomínkovou mši svatou ve ctibořském kostele. Když při homilii se slzami v očích mluvil o své sestře, celý kostel plakal nad jejím zmařeným životem. A její vrah žije v pokoji a užívá vysokého důchodu.
Za měsíc po této vzpomínkové mši svaté zemřela její maminka ve věku osmdesáti sedmi let a kopali hrob pro ni na místě, kde byla před půl stoletím pohřbena Maruška. Když narazili na její kostru, tak našli na hrudníku kus nezetlelého hedvábí z jejích šatiček, na nichž byly hostie, potřísněné Maruščinou krví. Kostru děvčátka již nevykopávali a hrob pro její maminku vykopali vedle, a tak její hrob zůstal neporušený.

---

Sdílet

Autor: Míša Klímová | Vydáno dne 20. 09. 2010 | 4563 přečtení
Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | | Zdroj: Karmelitánský kalendář 2001

---

Vyhledávání

Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře