Společenství čistých srdcí

Díky za reakci, Magdaléno. Píšete:
"Ve Vašem zamyšlení vycházíte z toho, co bylo kdysi. Moc nerozumím propojení s dneškem."
Takové varování a připomínka negativ, nikoli pozitiv ne proto, že by nebyla, ale protože zrovna v tomhle článku jsem je napsat nechtěla.
"Co je nepřirozené na tom, že muž se postaví na vlastní nohy (podle mě to neznamená vždy dostudovat) a pak se případně oženit. Copak vztah mají uzavírat nezralí lidé? Společný růst je přece v manželství možný a zároveň nutný - zařizování domácnosti, případně ustupování ze svých zvyklostí a podřizování se druhému..."
Netvrdím opak. Napadl mne spíše obraz třicetiletých (a starších) křesťanských paniců/panen, kteří dosud vybudovali všechno, kromě trvalého vztahu. Můžete se na mě zlobit, ale pokud se nejedná o úmrtí jednoho ze snoubenců nebo rozchod před svatbou po čtyřech letech, vidím tam značnou podobnost s tzv. "single" lidmi, kteří si, když to ošklivě zobecním, zjednoduším.., do třiceti pěti nezávazně užívali s náhodnými známostmi (trošku černobílím), a teď by najednou chtěli rodinu, jenže výběr vhodných partnerů už je značně přebraný. Rozdíl je snad v té naprosté nezkušenosti, možná neschopnosti navázat vztah u některých těch křesťanů. Ale budiž. Láska kvete a roste v každém věku, akorát ten dlouhý celibát se snad hodí pro kněze, a ne pro potencionálního rodiče. Co říkáte tomuhle odkazu?
http://www.prozeny.cz/magazin/vase-pribehy/duver ne/63-panic-david/9988-jsem-panic-a-hledam-zenu-pa nnu

Pak píšete: "Že je těžké s někým chodit při studiích a čekat až dostuduje? A proč čekat, jestliže vidíme, že nás k sobě volá Bůh? Manželství není lidský výmysl, a to, že se nám líbí ten či onen, není jen tak. Bůh jistě pomůže dodělat to, co je potřeba. Třeba i školu v manželství."
Ptáte se, proč čekat, přitom je tu ten verš "opustí muž.." Vy jste naznačila něco jako bydlení u rodičů za stálého financování studií? Při opravdu kvalitním množení hřiven to při studiu s financemi může být opravdu problém. Takže buď a nebo. Nechat se živit rodiči už mi s tím veršem nekoresponduje. (Ale pouze předvídám, kam jste směřovala.)
Píšete: "- jistě to jde vydržet, ale taková doba už je často dost dlouhá na to, abychom se rozhodli pro společný život nebo rozchod (jsou výjimky)"
Jistě jde. Za jakou cenu( psychika, fyzické zdraví a pohoda) při dodržování všech pravidel je věc druhá. Rozhodnutí jistě může dávno být, realizace, což mi přijde, že poněkud bagatelizujete, zase může váznout na různých okolnostech (zázemí, peníze, až třeba představy o tom, jak by měla vypadat svatba co do nákladnosti). Rád mne napadl extrémní příklad, kdy spolu dva chodí od čtrnácti let, nikoli dva roky před svatbou. Až překlenou kamarádštější fázi prožívání druhého, zbyde tady do konce studií i tak ještě dost let pro výživně pomalou a asketickou dynamiku vztahu:D