Společenství čistých srdcí

"U nás snad nedává smysl, ale tam, kde stále dává, a kde v podstatě cizí rodinou dohození manželé musí prostěradlo odevzdat, se jim, tvrdím, může dít násilí( pokud to tak vnímají). Aneb společenskost a veřejnost aktu na úkor manželské intimity."

- Na násilí samotném není nic špatného ani dobrého. V případě použití násilí spočívá etický soud výhradně na okolnostech - násilí tedy může být i spravedlivé, pokud směřuje k dobru. (např. sebeobrana nebo odstrčení člověka z cesty rozjetého auta). Vezmeme-li v úvahu body 1 až 3, je zřejmé, že v tradiční společnosti, kde jsou vazby jedince a společnosti zjevné a silné, je "násilí prostěradla" spravedlivé, protože je nutné k zajištění dober 1,2 a 3.
Hledisko kompromitování manželské intimity není relevantní, protože oblast intimity (a konec konců i osobní svobody) je definována jinak než v naší společnosti. Postavení jedince a společnosti (zejména širší rodiny) je výsledkem společenského koncensu a jako takové kooptováno významnou většinou členů společnosti.

Souhlasím s tím, že pokud člověk nehledá dobro (=Boha), nedává předmanželská zdrženlivost jakýkoliv smysl, stejně jako nedává smysl naříklad jíst, spát, čistit si zuby, nebo rozhlížet se při přecházení silnice. Mrzuté je, že stejně jako nedává smysl předmanželská zdrženlivost, nedává smysl ani předmanželský sex. Pokud člověk neusiluje o dobro, nedává smysl nic.
Většinou ale člověk (aby vůbec mohl žít) o nějaká dobra usiluje. Ta mohou být buďto pravá (=Bůh) a nebo zdánlivá (=modla). Stejně tak usilování o tato dobra může být zacílené přesně nebo chybně. Toto jsou ale kategorie metafyzické, takže o nenáboženskosti nelze hovořit.
Stranou samozřejmě ponechávám otázku konfese; nekonfesijní důvody lze hledat a nacházet, ale nenáboženské důvody předmanželské zdrženlivosti obávám se neexistují. I libertin typu Dona Juana vyhledával svá potěšení v podstatě jako svého druhu modlu - sobecký kult rozkoše.