Společenství čistých srdcí

Z Vašeho komentářemám pocit, že oscilujete mezi teologií a filosofií, když rozvádíte větu:
"Na násilí samotném není nic špatného ani dobrého."
S takovým přístupem bychom se však snadno mohli dostat například k řešení otázek bezhříšnosti Krista (vždyť ve hněvu- verš jasně hovoří, že se rozzlobil, litera narozdíl od srdce je neúprosná:-) (ano, zloba není ovocem Ducha, verš jistě znáte) zpřevracel stánky v chrámu, a vypráskal lidi bičem, byť z pohledu (možná jenom z jeho i mého subjektivního) měl dobrý úmysl.
Stejně tak bychom mohli polemizovat o tom, zda všechny násilné prostředky a manifestace moci Boha napříč SZ i NZ, jsou součástí jeho LÁSKY. Napadá mne i verš:

Izajáš 45:7 Kterýž formuji světlo, a tvořím tmu, působím pokoj, a tvořím ZLÉ, já Hospodin činím to všecko.
Minimálně snadno dopějeme k tomu, že zlé dopouští (působení Satana ve světě...) nejspíš z důvodů (tříbení...), které jako křesťani theologové (podle mně raději ne filosofové) máme vírou přijmout jako za v globálu dobré a laskavé.

Lidé nejsou Bůh. Přisvojí- li si výsadu rozhodovat ( i na základě podkladů z Písma), v posvěcování účelů se často chovají nebezpečně, až zákonicky a hříšně. Což kritizoval i Ježíš.
V momentě, kdy pár musí odevzdat prostěradlo, a cítí se tím poškozen (bez ohledu na to, zda ke styku došlo až o svatbě; krev téci nemusí ani u panny, a ta pak v takových "demonstrativních případech" má vysvětlovat, nebo se říznout do nohy?), tak sleduji zájmy páru, a ne společenství, které má své body (hojně rozšiřované na základě inspirace z Písma).
To, že píšete, že násilí může být spravedlivé, je jednou z červených nití, která se tahne celou Biblí. Protože to ale tady na Zemi posuzujeme my, a nedivila bych se, kdyby i v inspirované Bibli kromě inspirací byly pokyny svévolné, motivované více než Duchem Svatým žádostmi člověka, tak pochybuji, že si můžeme být tak jisti správností svých počínání.
Když řeknete, že k tomu, co je dobré, lze dospět vytrvalou modlitbou a pokorou, tak se shodneme. Přesto i zde může jeden říci, že dospěl k poněkud jinému názoru nebo alespoň možnému názoru než druhý.
Zkusím to na příkladu tohoto verše:
"Matouš 5:28 Ale jáť pravím vám: Že každý, kdož by pohleděl na ženu ku požádání jí, již zcizoložil s ní v srdci svém.."
Jeden by totiž mohl říci, že když podle Krista může už ve svém srdci zcizoložit, může v něm všechno. Tím pádem to obrátit a říci: Můžu se ve svém srdci i oženit a vdát:-) Byť to nebude korespondovat s pravidly společenství, "obřad" se může na základě takového vnuknutí konat v pokojíku dvojice.
A samozřejmě, abych nestranila, protože ani oni dva nejsou Bůh, jen Bůh, jak věřím, to může posoudit nejdokonaleji, protože vidí do jejich srdce.
Píšete:
"Hledisko kompromitování manželské intimity není relevantní, protože oblast intimity (a konec konců i osobní svobody) je definována jinak než v naší společnosti. Postavení jedince a společnosti (zejména širší rodiny) je výsledkem společenského koncensu a jako takové kooptováno významnou většinou členů společnosti."
To se mi právě nelíbí, že není podle Vás nebo té společnosti relevantní.
Píšete:
"Mrzuté je, že stejně jako nedává smysl předmanželská zdrženlivost, nedává smysl ani předmanželský sex. Pokud člověk neusiluje o dobro, nedává smysl nic."
Také si myslím, že to může být mrzuté, jak dokládají opakované zpovědi mnohých mladých křesťanů:-)
Vaše věta ale tím pádem směřuje k tomu, nad čím jsem se zamýšlela já. Totiž že dobrý (kdo to dokonale posoudí?) úmysl/ postoj srdce může být nad obecné pravidlo. Tu možnost tu vidím bez ohledu na to, že se někdo bude ptát, proč Ti dva mají potřebu se tak chovat.
Kdo uzná takovou možnost volby křesťanskému je věc jedna (o jiných párech se nebavím, ty to většinou nezajímá, protože se jich to netýká, když nejsou nebo nechtějí být součástí církve). Minimálně Ježíš ale pravidla tehdejší společnosti rušil- nebo, ano- "naplňoval", když uzdravoval v sobotu.