Společenství čistých srdcí

Ptáte se zcela konkrétně jak moc je možné se před svatbou ke svému milovanému protějšku přiblížit.Tuto otázku jsem ještě za svobodna hodně řešila. Myslela jsem si, že mám jasno. Můj budoucí manžel měl také jasno, a tak mě v určitých chvílích přesvědčil, že tam, kam jsme zašli, je dobré a správné. Vysvětlím. Bylo mi jasné, že se (pokud se vdám) chci odevzdat se vším všudy pouze jednomu jedinému muži - tak jak to taky učí moudrá katolická církev. Ale můj budoucí manžel (když už jsme věděli, že bychom si chtěli své životy navzájem darovat a zároveň tak sloužit Pánu Bohu) se mě několikrát dotýkal na nejintimějších místech. Sice mě neviděl, ale dotýkal se. Říkal, že pro něj to není problém, a že hříchem je vzrušení, ke kterému ale nechtěl dojít. Jen mě toužil hladit a projevovat svoji lásku. Opravdu tenkrát jsem si nebyla jistá, a protože jsem mu věřila, částečně jsem ho nechala, ale později jsem si čím dál více uvědomovala, že to asi nebylo v pořádku. Přiznávám, že po svatbě jsem toho litovala (tak blízkého tělesného kontaktu) a jasně jsem pochopila, že to patřilo do manželství. Ochudili jsme se (manžel to tak sice do dneška nevnímá, ale mě to mrzí).

Bohužel dnes jsou hranice velmi posunuté. Naše svědomí je často hluboce otupené, což se promítá i do vztahů. Pokud člověk touží být pro svoji vyvolenou princem (tak jak i ona si přeje být princeznou), což je základem šťastného manželství (toužit být pro druhého darem) pak se doba známosti má orientovat na poznávání mimotělesné. Neznamená to, že by si zamilovaní nemohli dát pusu, ale třeba takový "francouzák" už jistě patří až pro manželský stav (samozřejmě to není nutnost :+) ) Jakékoliv odhalování sobě navzájem a fyzické kontakty jsou pro ty, co spolu chodí nebo snoubence hluboce škodlivé, což mohou potvrdit ti, kteří si tím prošli. Sice někteří říkají, že recept na šťastné manželství není, ale já myslím, že je. Stačí Pána Boha pozvat do vašeho středu. Toužit dělat to, co se Mu líbí a pokud vám dá poznat, že si vás jako manžele přeje, jít do toho i když se někdy může zdát, že to bude těžké. A přesto už na začátku si říci, že chci být darem pro druhého, i kdyby on už časem nechtěl. Pak se jakákoliv těžkost vyřeší a člověk je posílen v opravdové lásce, která dává radostnou svobodu. Takže nejen z mé zkušenosti - v době známosti se držet od sebe raději dále, a to, že se nepozná případná frigidita, si nemyslím, že je chybou nedostatečného fyzického kontaktu - vždyť přece i na dálku člověk vnímá, že druhého touží obejmout, pohladit. Že žena se svému muži touží odevzdat a muž ji přijmout v úzkém fyzickém spojení. Pokud má člověk nejistotu, případného problému frigidity, měl by to svému partnerovi férově říci. Ještě jedna rada. Naše tělo je chrámem Ducha svatého a to velmi vadí Božímu protivníkovi. Také díky tělu se často hřeší a předmanželská čistota leží v žaludku odvěkému Lháři, takže se vyplatí o ni bojovat a třeba se někdy vzdát i toho, co je dovolené, ale nemáme jistotu, že nás to nezavede na scestí. Jako např. jeden pár se vzdal v době známosti jakéhokoliv polibku, protože touha po sobě byla tak silná a chtěli ji umenšit. A ta radost ze svatebního polibku jistě stála za to, protože netrvala jen chvíli, ale přelila se do celého jejich vztahu. Držte se v pravdě a svobodě Božích dětí a Pán Bůh kéž je vaším průvodcem na cestě čistoty.