Stvořeni pro lásku
Kategorie: Duchovní život
Už ani nevím, kde jsem to sehnala, ale velmi mě to oslovilo. Třeba to přinese něco dobrého i vám.
Pane, chtěl/a bych milovat, potřebuji lásku.
Toužím po ní celou svou bytostí:
mé srdce, mé tělo,
tíhnou nocí k neznámé lásce.
Mé ruce se vztahují do prázdna, a láska mi uniká.
Jsem sám/a, a chtěl/a bych být ve dvou.
Mluvím, a nikdo mě neposlouchá.
Žiji, a není nikoho, kdo by si můj život přisvojil.
Nač být bohatý/á, když nemám koho obohatit?
Odkud přichází láska? Kam vede?
Pane, chtěl/a bych milovat, potřebuji milovat.
Dnes Ti odevzdávám, Pane, celou tu nesplněnou touhu.
Poslyš, mé dítě, zastav se
a v tichu projdi dlouhou cestu až do hlubin svého srdce.
Projdi znovu svoji lásku tak,
jako se jde proti proudu potůčka hledat jeho pramen.
Tam, až na konci, v hlubinách, v tajných záhybech
svého rozbouřeného srdce najdeš mne,
protože já jsem Láska, moje dítě,
nejsem ničím jiným, jenom Láskou, od věčnosti,
a láska je v tobě.
Já jsem tě stvořil pro lásku.
Abys nikdy nepřestal milovat.
A tvá láska projde druhým>>já<<.
A to je, co ty hledáš:
buď si jist, ona je na cestě,
směřuje k tobě od věčnosti,
na cestě mé lásky.
Musíš počkat, až půjde kolem,
ona se blíží,
a ty se přibližuješ,
čekej, setkáte se!
Protože já jsem stvořil její/jeho tělo pro tebe, a tvoje tělo pro ni/něho,
já jsem stvořil její/jeho srdce pro tebe,
a vy se hledáte, tápete v noci.
V >>mé noci<<, která se stane světlem, když mi budete důvěřovat.
Zachovej se pro ni/něho, mé dítě,
jak on/ona se šetří pro tebe.
Já vás budu opatrovat jednoho pro druhého:
a protože toužíš po lásce, postavil jsem do cesty tolik bratrů,
abys měl/a koho milovat.
Věř mi, lásce je třeba se učit dlouho,
a není jiné lásky:
milovat znamená opustit sebe samého
a přiblížit se k ostatním...
Pomoz mi, Pane,
abych zapomněl/a na sebe samého pro svoje bližní,
ať rozdám sám sebe a naučím se milovat.
Sdílet
Autor: Magdaléna Jírová |
Vydáno dne 19. 03. 2009 | 5244 přečtení
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |