Drahé vrásky
Kategorie: Pro inspiraci
Zajímavé zamyšlení od Theodora Boveta.
Nedávno se mi svěřil jeden muž asi čtyřiceti až padesátiletý, že ho na jeho ženě ruší vrásky, které se jí začínají tvořit v obličeji. Vlastně proti své manželce nic nemá, jen ty vrásky… Svých vlastních vrásek si zřejmě nevšiml… Co na to má člověk odpovědět?
Je jasné, že mladistvý obličej má velký půvab. V přítomnosti je svěží a zářivě hledí do budoucnosti. Mladý člověk je zcela zaměřen na dnešek a zítřek a pozítřek. Kdo žije v druhé půlce života, rád by byl mladší. Mladí lidé se ptají: „Čím je? Čím se chce stát? Jaké má možnosti? Zralí lidé se tážou: Co dokázal? Co zkusil a vytrpěl? Jak vnitřně zbohatl? A tu jsme u toho, co je důležité.
Nedávno jsem pozoroval svoji ženu, jak spala. Není „stará“, ale má v obličeji několik vrásek. Tyhle maličké vrásky nad obočím se jí dělají, když klade nějakou žertovnou otázku. Ty kolmé uprostřed, když usilovně přemýšlí. Tyto větší vodorovné vznikly, když o mne měla strach při mé nemoci a když jsme se báli budoucnosti. Jiné mi připomínají její vlastní nemoc, když jsem zažil naše pouto tak, jak snad nikdy předtím. V koutcích jejích očí vidím vyzařovat celou tu lásku, se kterou se dívala na naše dítě, kdežto tamty vrásky kolem úst se jí objevují, kdykoli hledí na zvlášť krásnou květinu nebo na nějaké veselé zvířátko. „Pán Bůh má přece smysl pro humor, když stvořil takové tvorečky,“ říkává potom. Čím dále se dívám na tento obličej, tím víc se ve mně vynořuje vzpomínek, tím víc ve mně ožívají okamžiky našeho společného čtyřicetiletého života. Jak jsem však vděčný za tuto tichou půlhodinku!
Obličej člověka obsahuje ve zkratce celý jeho život. Ve tváři manželů je zapsána historie jejich manželství.
Přitom lze namítnout, že kdo měl špatné manželství, ten vidí ve tváři svého partnera právě celé své neštěstí. Pro něho nejsou vrásky v obličeji krásné vzpomínky, ale těžké. Je – li přitom úplně upřímný, budou pro něho tyto vrásky znamenat i tiché žaloby proti němu. Jsou jimi vlastně vždycky. V obličeji své ženy čtu i ty starosti, které jsem jí způsobil kdysi dříve a znovu já sám. Výčitka, kterou snad ze šetrnosti ke mně nikdy nevyslovila, se možná projeví v oné maličké vrásce, kterou dříve neměla. Rozumím mluvě těchto znamení? Jsem sám k sobě dost upřímný, abych to uznal? To jsou otázky, na které je si zde třeba odpovědět.
Vrásky v obličeji nás stavějí před závažné rozhodnutí. Mladá tvář, která ještě nemá vůbec žádné vrásky, může být milá a půvabná, ale ještě je neosobní, nemá v sobě vepsán charakter osoby. Zralá tvář s vráskami patří naproti tomu zcela určité osobnosti. A nyní přijde na to, zda tuto osobu vnímáme, přijímáme a milujeme. Za mladou tváří si můžeme nějakou osobu představovat, podle své fantazie, jak se nám to hodí. Zralá tvář neponechává prostor pro fantazii, ale říká: „Taková jsem. Máš mě rád takového, jaký jsem?
Láska zralého člověka se nevztahuje na „typ“ nebo „ideál“ nebo na „vysněného člověka“, ale vždy na skutečnou osobu, která je tak a tak utvářena, která se stala tím, čím je, která je tak a tak „složena“.
A tak, jako se moje žena stala takovou během let, tak i já jsem se stal takovým. Ba ještě více: stala se takovou do značné míry mým prostřednictvím a já jsem se stal takovým do značné míry jejím prostřednictvím.Ve vráskách našich tváří je vyjádřena celá podoba našeho manželství; tato podoba patří k jednomu „tělu“, jímž muž a žena společně v manželství jsou.
Nepozorujme vrásky v tváři s pocity soucitu k sobě samému ani se sentimentalitou, ale chápejme je pouze jako znamení, že zrajeme, že se měníme, že to staré, co bylo, pomíjí. Bohu díky! Neboť tím máme před sebou budoucnost, která je obsažena celá v jediné větě: „Hle, já obnovuji všechno.“
Sdílet
Autor: Míša Klímová |
Vydáno dne 15. 09. 2009 | 5502 přečtení
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |
| Zdroj: Cyrilometodějský kalendář