Nemůžeme dělat pokusy
Kategorie: Zajímavé
Zajímavá úvaha "Ze šuplíku starého profesora".
Vypravuje se, že jeden univerzitní student měl ve zvyku vypít vždy večer mnoho slivovice s vodou: i míval z toho zmatené myšlenky. Nechat tedy slivovice a pil borovičku s vodou - ale zase byl opilý. Nakonec zkusil pít žitnou s vodou. A výsledek byl stejný. I dospěl k hypotéze: Není pochyby, to dělá ta voda.
To je ovšem jen vysokoškolský vtip na indukční metodu. Je-li prvním úkolem vědce budovat hypotézu, je druhým jeho úkolem nevěřit jí, dokud není ověřena protipokusy. Důkazná síla každého pokusu je v jeho opakovatelnosti. To je sice dobře možné ve vědách přírodních, velmi nesnadné v psychologii a zcela nemožné v pedagogii. Nemůžeme dělat pokusy s dětmi. Děti nejsou ani ametysty, ani chaluhy, ani králíci. Dítě je osobnost nebo aspoň nástin osobnosti. Dítě je bytost jedinečná, neopakovatelná, nenahraditelná. Nemůžeme mu na zkoušku vštěpovat zásadu, že lhát se smí, když to nikomu neuškodí. Dítě se naučí lhát a bude lhát, i když to bude někomu škodit. Nemůžeme mu na zkoušku naočkovat menší dávku sportovního nadšení - může se stát, že sport se mu pak stane jediným a nejvyšším zájmem životním. Ani mu nemůžeme na zkoušku dopřát úplné volnosti, neboť kdo dokáže potom zkrotit povahu, která z neomezené svobody si učinila zákon divočiny? A dokonce nemůžeme zkušenosti, získané s jedním dítětem, jen tak beze všeho přenášet na jiné dítě. Není dítě jako dítě. Co prospívá jednomu, škodí druhému. Ve výchově nemůžeme myslit matematicky, chemicky, fyzikálně, biologicky ani zoologicky, nýbrž jen vychovatelsky. Snad je to nejtěžší způsob myšlení. Je poměrně lehčí napsat deset knih z oboru věd přírodních a dvacet z oboru vychovatelského, než vychovat a dobře vychovat jediného člověka.
Sdílet
Autor: Míša Klímová |
Vydáno dne 11. 08. 2011 | 4355 přečtení
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |
| Zdroj: Cyrilometodějský kalendář 1970